Rod Digitalis - náprstník
Autor: Ing. Jitka Jiříková
Jedná se o celou skupinku bylin - rodu náprstník, kteří se v různých druzích a barevných variantách vyskytují na našem území ve volné přírodě jako původní druhy či zplanělé a nebo jako druhy či kultivary pěstované v zahradnictví. Celý tento rod rostlin bez ohledu na druh je jedovatý. Jedním z původní druhů naší flory je například Digitalis grandiflora - náprstník velkokvětý (syn. hlínožlutý).
Tento druh má 30 až 120 cm vysokou nevětvenou lodyhu. Z oddenku této rostliny začíná na jaře nejdříve rašit listová růžice mělce pilovitých, kopinatých listů. Z ní pak začne růst ona vysoká lodyha, která nese ve své spodní části střídavé, nedělené listy bez palistů, obkopinaté a pilovité. V prostřední části lodyhy jsou listy oproti spodním vejčitě kopinaté. Květy rostou na horní části lodyhy a tvoří jednostranný hrozen. Samotné kvítky mají zvonečkovitý tvar, barva koruny je žlutá až hnědá, zevnitř hnědě kropenatá, z venku žlaznatě chlupatá. Tam kde květ přirůstá do stejného místa s lístečkem má krátkou stopku, jinak jsou květy přisedlé, bez stopky. Rostlina kvete od června do července, někdy opakuje kvetení i v září. Plodem je tobolka. Vyskytuje se v prosvětlených lesích, pasekách, okrajích lesů a na nadmořské výšce mu zrovna moc nesejde. Rozpětí je od nížin až po horní hranici lesa. Stanoviště může být slunné i polostinné, preferuje humózní, kypré, slabě kyselé, kamenité až hlinité půdy. Vůně rostliny je charakteristická a chuť je nepříjemná, hořká.
Dalším domácím druhem na našem území je Digitalis purpurea - náprstník červený - náprstník krvavý, ale s největší pravděpodobností není původní, jen dovlečený a zplanělý ze západní Evropy. Tento druh dorůstá svou mírně hranatou lodyhou do výšky okolo 1 metru. V drtivé většině případů je to dvouletá rostlina, ale za určitých podmínek může být i vytrvalá. Na stanovišti se množí samovýsevem, takže se zdá být trvalkou. Prvním rokem tvoří listovou růžici, druhým rokem kvete. Listy této rostliny jsou ve spodní části vejčitě kopinaté a přisedlé, v horní kopinaté a přisedlé, při čemž jsou ze spodní strany chlupaté a v listové růžici dlouze řapíkaté. Květy jsou složeny do jednostranného hroznu a mají zvonkovitý tvar a nachovou někdy bílou barvu. Uvnitř květu jsou tmavě červené a bíle ohraničené skvrnky. Kvete od června do srpna. Plodem je tobolka. Tato rostlina rovněž preferuje humózní, kypré, silně kyselé, kamenité až hlinité půdy, ale vyloženě nesnáší vápenité půdy. Špatně snáší holomrazy, to vymrzá. Jinak obsazuje podobná stanoviště jako předchozí druh, ale ve vyšších polohách - v horách. Velké porosty tohoto druhu jsou v našich pohraničních horách, ale třeba také na hřebenech Brd. 
Jedovaté jsou celé rostliny tohoto rodu. Obsahují kardiogenní glykosidy jako například purpureaglykosid, digitoxin, gitoxin a gitalotoxin. Všechny výše jmenované látky ovlivňují činnost srdce. Rostlina obsahuje ještě saponiny a další látky. Otravy touto bylinou se projevují ze začátku žaludečními nevolnostmi a průjmem, později poruchami vidění, halucinacemi, zpomalováním srdečního tepu, ztíženým dýcháním a smrt nastává v podstatě ochrnutím a zastavením srdečního svalu. Otravy náprstníkem mají špatnou prognózu. Léčí se podáváním živočišného uhlí, tříslovin a vyvoláním dávení, ale musí být okamžitě zavolána lékařská pomoc. Rostlina je jedovatá nejen pro lidi, ale i pro zvířata, u kterých má podobné účinky. Pro svou odpornou chuť bývá málokdy pozřena, ale stát se to může. Většina náprstníku v přírodě roste mimo pastevní lokality, pokud přeci jen se vyskytne, jsou tyto rostliny chráněné (jako dnes už drtivá většina rostlin), je lepší tyto lokality k pastvě nevyužívat.
Všechny ostatní druhy rodu Digitalis a jejich kultivary se v přírodě nevyskytují, ale jsou pěstovány v zahradách jako okrasné květiny a nebo v políčkách za účelem sběru pro výrobu léčiv. Pro velkou jedovatost a snadné předávkování není vhodné náprstníky jakkoliv samoléčebně využívat ať u lidí či zvířat. K zahradnickému využití tyto nádherné rostliny přímo vybízejí. Je zapotřebí jen ohlídat, aby se k nim nedostala zvířata a děti. Hodí se zejména do zahrádek a parků krajinářského typu, třeba jako podrost světlého stromového porostu. Při výsadbě dbejte na to, aby náprstníky měly dobře drénovanou, nejlépe štěrkovitou půdu. Tyto rostliny totiž nemají rády sléhavé těžké půdy, kde většinou vyhnívají. V zimě, pokud nastanou mrazy bez sněhové pokrývky, je dobré jim poskytnout ochranu třeba ve formě přikrytí netkanou bílou textilií.