Křídla motýlí ....

Autor: Ing. Jitka Jiříková, foto: Ing. Eva Zurek

Každý z nás zná krásu motýlů a ví jakou jsou potěchou pro oči a co teprve pro čočku fotoaparátu. Leckdo z nás si ovšem ani neuvědomil, že rok od roku je vidět motýlů méně a méně....v podstatě jediné utěšené populace motýlů, jejichž počet skutečně neklesá jsou moli šatní, bekyně mniška či různí obaleči a další konkurenti našeho lidského druhu, na kterých naše oko libě spočine jen v tom případě, že byli právě rozmáznuti novinami po zdi či nalepeni na lapači visícím na stromě. Ale motýli, ti skutečně barevní krasavci a jemní třepetavý letci, co přelétají z květu na květ a nebo noční motýli tzv. můry, které za letních večerů vidíme tak často mihotat se ve světle lamp, bohužel rapidně mizí a pokud jim my lidé aspoň trochu nepomůžeme, zmizí patrně časem docela. Sáhněme si do svědomí, kolik z nás loni, když nepočítám "nenažrané" bělásky, vidělo obyčejné motýly jako modrásky komonicové nebo žluťásky čičorkové? Kolik baboček a kolik vzácnějších druhů se okolo nás proletělo? Já za sebe mohu říct, že otakárek ovocný z těch vzácnější se kolem mne párkrát mihl, modrásek možná jeden a žluťáska jsem neviděla vůbec..... Ale stále máme šanci tuto situaci zvrátit. Motýli jsou malá zvířátka a stačí jim poskytnout potravu, aby se začali stahovat z širokého okolí právě k nám. Koneckonců jsou stejně úplatní jako kterékoliv jiné zvíře a kde se jim bude líbit, tam se budou vracet.

Hojně motýlama navštěvovaný sadec (Eupatorium altissimum ).

Jak tedy vybudovat prostředí vhodné pro motýly? V podstatě snadno. My sami lidé máme tendence zdobit své domovy a jejich okolí osázením pestrobarevnými květinami, které mají náš domov zkrášlit. Existuje spousta krásných rostlin ať už keřů či bylin, které nejen že jsou krásné, ale současně patří do jídelního lístku některého druhu motýla. Vlastně stačí jen vybrat konkrétní druhy a vysadit je ve větším počtu oproti pro motýly nezajímavým druhům a napěstovat trochu té potravy a pak pozorovat jak se motýli krmí... Tímto způsobem se můžeme postarat o výživu dospělců, ale pokud se nám srdíčko ustrne a chceme pomoci motýlům více, můžeme si založit jejich "chov". Jsou skutečně nenároční v tom, že jim víceméně stačí poskytnout opět jen krmení a vzdát se chemické ochrany. Ovšem počítejme s tím, že motýlí děti jsou ne zrovna krásné a roztomilé na pohled a že jejich velká žravost na rozdíl od dospělců rostliny prakticky likviduje. Ne každé srdce zahradníkovo snese pohled na torza, které z jeho pěstebních výpěstků zbudou, ale pokud chceme provozovat "motýlí odchovnu" nelze jinak. Řešením je použití druhů rostlin, kterých nám nebude líto nechat zkrmit a posunout je někam do rohu, kde na ně tolik není vidět. Takovým to druhům rostlin, na kterých "paseme" housenky, se říká rostliny hostitelské. Jednou z nejideálnějších rostlin k tomuto účelu je obyčejná kopřiva dvoudomá. Je hostitelskou rostlinou pro cca až 25 druhů motýlů. Nejvíce druhů využívajících kopřiv místo jeslí je z rodu baboček. Kopřiva dvoudomá je svým způsobem unikátní rostlina, která člověkem nechtěná, likvidovaná a pletá, je současně úžasnou bylinkou - léčivkou (nejedovatou), hodnotným zdrojem rostlinných bílkovin jako krmivo pro husy, kachny, slepice, dobytek, dělají se z ní šampóny na vlasy, ekologické hnojivo - kopřivová hnojůvka, přikrmování kopřiv zlepšuje projevy říje u klisen, krav a má ještě spoustu dalšího využití. Tuto rostlinu bychom skutečně měli velebit, místo toho, abychom ji vyháněli co nejdál od svých domovů. Na stranu druhou , málokomu je líto nechat napospas kopřivy housenkám a proto je to skutečně jedna z nejlepších hostitelských rostlin.

Otakárek Papilio troilus || Žluťásek čičorečkový (Colias hyale) na astrách

Pak existují ještě dvě další možnosti jak se postarat o přežití motýlů a to ve formě osévání květnatých luk. Zde to chce již trošku větší pozemek než několik roztříštěně situovaných záhonků v malé zahrádce. Jednou z možností jak přijít ke květnaté louce je začít na novém pozemku dle půdních a celkových podmínek stanoviště. Stačí si vybrat z velkého množství různých typů květnatých luk jak je nabízejí různé zahradnické firmy. Tyto směsi většinou obsahují jak rostliny hostitelské, tak i ty pouze "krmné". Další možností, jak tomu říkám já, je květnatá louka pro "chudý lid", tzn. pokus o vytvoření květnaté louky z již stávající louky normální. Tato metoda je trochu pracnější a s méně jistým výsledkem, leč je mnohem finančně příznivější. Odpadají náklady na zpracování půdy a nemalou částku tvoří osivo a i to zde nepotřebujeme, protože květiny vyseté do již zapojeného lučního porostu nevzejdou, potřebují přímý kontakt s půdou a minimální konkurenci vzrostlých rostlin.

1. pěstování "krmných" nektarových květin pouze pro dospělé motýly na malé zahrádce či terasách

Ne každý z nás má dostatečně velkou zahradu či pozemky, kde může pěstovat obrovské množství květin zvláště v husté městské zástavbě. Ovšem i menší záhonky, případně nádoby či truhlíky potěší nejen oko pěstitele, ale i sosáček zbloudilého motýla. Pokud jsou ovšem rostliny vhodně vybrané. Pro noční motýly alias můry jsou vhodné květiny, které voní a otevírají květy večer a přes noc.


        Šalvěje

Z keřů jsou vhodné zejména ty dřeviny, které mají krásné, voňavé květy plné nektaru a jimi jsou například: Syringa vulgaris - šeřík, Budlea davidii - komule Davidova, Viburnum - kalina, Spiraea - tavolník - jakékoliv druhy, Sorbaria sorbifolia - tavolníkovec jeřábolistý, dobrou službu odvedou i obyčejné trnky - Prunus spinosa a hlohy - Crataegus monogyna, svídy - Cornus a třeba vrba jíva alias kočička - Salix caprea. Samozřejmě, že vhodných keřů existuje mnohem více.

Z trvalek je vhodné volit květiny tak, aby během celé sezóny něco kvetlo a příjem potravy pro motýly byl kontinuální. Velmi oblíbené jsou řebříčky - Achillea, rozrazily - Veronica, vysoké floxy - plaménky - Phlox paniculata, podzimní astry Aster amellus, A. dumosus, A. novae-belgii, A. novae-anglii, karafiáty - Dianthus barbatus, třapatky - Echinacea, rudbekie - Rudbeckia, kopretiny - Leucanthemum, pupalky - Oenothera, Primula - prvosenky, Aubrieta - tařičky, Pulmonaria - plicníky, levandule - Lavandula a spousty dalších trvalek a kolikrát i pro lidi méně vzhledných rostlin podobným bodlákům jako například Echinops ritro - bělotrn a další.

I mezi letničkami a balkonovými rostlinami lze vybrat. Hodí se tabáky Nicotiana, klasické afrikány - Tagetes, šalvěje - Salvia farinacea, petunie - Petunia, Bidens - dvojzubec, Lantany - libory, sporýše - Verbeny, cínie - Zinnia, ale i třeba jiřinky - Dahlia.

Pokud tyto rostliny vhodně zkombinujeme do záhonků či nádob, můžeme motýlům dopřát celosezónní pastvu a budou se na zahrádku rádi vracet. Někteří majitelé zahrádek či truhlíků doplňují své království pro motýly ještě krmítky s nakrájeným přezrálým ovocem, pítky a motýlími domečky. Vše už vyrábí i komerční firmy. Motýlí domeček vypadá jako budka pro ptáky, ale vstupní otvor je stejný jako otvor do kasičky pro mince. Je tak velký a široký, aby se jím protáhl motýl se sklopenými křídly, ale ne pták. Slouží jako úkryt dospělých motýlů před predátory, větrem a deštěm.

2. chov motýlů na zahradě

Tato možnost většinou předpokládá už trochu větší zahrádku a rovněž předpokládá výsadbu nejen nektarových krmných rostlin pro dospělé motýly, ale též tzv. rostlin hostitelských, které jsou jakousi mateřskou školkou a vývařovnou pro motýlí mládež. Nejvýhodnější způsob výsadby rostlin pro motýly je, kdyby vedle sebe byly vysazeny rostliny hostitelské a nektarové.

Komule Davidova

Když už si motýli dají u nás rande, mohou hned vedle založit rodinu, ale málokdo chce mít v záhonku pomalu ob kytku okousaná torza od housenek, tak je i možnost hostitelské rostliny nasázet někam ke zdi či do rohu, aby nebyly tolik na očích a před ně vysázet nektarové květiny pro dospěláky. Nektarové rostliny už známe, teď si vyjmenujeme pár oblíbených hostitelských rostlin. Jako první je třeba uvést již výše jmenovanou kopřivu dvoudomou, která slouží jako hostitelská rostlina mnoha druhům motýlů např. babočce kopřivové, babočce paví oko, babočce admirál i babočce síťkované a mnoha dalším. Miříkovité rostliny typu kopr, fenykl, ale i mrkev či petržel potěší housenky otakárka fenyklového. Keř ostružin využijí ostruháček ostružinový a perleťovci velcí a stříbropásci, při čemž oba perleťovci milují ještě maliníky a fialky (Viola). Bodlákovité rostliny uvítají babočky konkrétně babočka bodláková a nepohrdne ani babočka admirál, pokud ho nezaujme kopřiva. Babočka bodláková (obr. vpravo) také používá hadince (Echium). Bělopásek dvouřadý využívá služeb zimolezů (Lonicera). I obyčejný nezmar jako šťovík chutná ohniváčkům celíkovým a černokřídlým. Jitrocel je bašta pro hnědásky osikové. Mateřídoušky a tymiány preferují modrásci. Vrby jsou základní potravinou pro  housenky batolce duhového a baboček osikové a jilmové. Bělásky a jejich nenažrané potomstvo vynechám, všichni dobře víme, co jim nejvíce chutná. K vybudování motýlí zahrady tedy stačí se rozhlédnout kolem sebe jaké nejběžnější motýlí druhy se u vás vyskytují a připravit jim hostitelské rostliny a pár nektarových a touto troškou pomůžete i vy ochránit některé druhy před vyhynutím.

3. zakládáme vlastní květinovou louku



Květinové louky jsou druhotná společenstva, v tomto případě tak trochu umělá, ale přesto pomáhají zachovávat pestrost naší přírody. Původním ekosystémem prakticky na celém území zemí Českých je listnatý les, jen na vrcholcích a úbočí hor smíšený s jehličnany. To měla v podstatě příroda dobře "vymyšlené", protože naše republika se nachází na rozvodí a jako taková střecha Evropy měla původně lesní společenstva sloužit jako houba zachycující srážky a pomalu je uvolňovat do řek u nás pramenících, čímž zásobovala vodou okolní země a zároveň byla účinným tlumičem proti povodním. Bohužel pokud se kolem sebe řádně rozhlédnete, místo 100% zalesnění vidíte samá pole, betonové plochy a vše nechávající rychle odtékat spousty vody na jednou, ale to už je dílo člověka a jeho hladu po půdě a pohodlném místě k životu. Jediný dobrý počin lidského působení na naši krajinu byl mimoděk vznik luk a pastvin, které by se bez údržby sekáním či pastvy u nás neudržely neb příroda se snaží neustále opravovat lidské chyby a všechna opuštěná místa co nejrychleji zalesňovat (sukcese - návrat do původního stavu).

Štírovník růžkatý + hrachor luční + ostružiník

S rozvinutím lukařství a pastvinářství vznikla podle různých půdních a stanovištních podmínek bohatá, květnatá luční společenstva a s nimi přišli i jejich obyvatelé - různé druhy hmyzu a motýlů.

Přirozená americká stepní společenstva hojně navštěvovaná Monarchem stěhovavým (Danaus plexippus)

Pokud se tedy rozhodneme přispět svou troškou do mlýna, musíme uvážit několik věcí. Za prvé květnatá louka už přeci jen zabere nějaký kousek pozemku či zahrady a ne zrovna malinký. Za druhé nesnáší sešlap, není to trávník na běhání, sportování či pasení, je to čistě plocha pro potěchu oka a jemný ekosystém pro dost často chráněné tvory i rostliny, kteří potřebují prostor, klid a čas. Máme takový pozemek, který lze tomuto účelu věnovat a vyřadit ho tedy z provozu klasické zahrady? Pokud ano, můžeme začít. Předně si uvědomíme své půdní podmínky a stanoviště tzn. sucho, vlhko, slunce, stín, půda jaká, poloha vůči světovým stranám, to vše je nutné zohlednit. Daný pozemek je nutné zpracovat jako pole, protože květiny nejsou schopné vzcházet na předchozí rostlinné kultuře. Tedy provedeme orbu, uvláčíme či uhrabeme hrabičkami. Posbíráme kameny a hroudy a pozemek přichystáme jako před seťovou úpravu pro trávník.

Kopretina luční

Osivo je možno získat dvojí cestou.Vybereme si od firmy, která se tím zabývá, vhodnou směs podle našich podmínek a nebo si semeno můžeme opatřit sami například z pozdě posekaného sena (červen, červenec) či sběrem. Ale mnohem pestřejší složení je v kupovaných květinových loukách a jsou v nich hlavně obsažené jak hostitelské, tak nektarové květiny. Květinové louky mají všeobecně jen velmi malý podíl trav a to ještě slabých méně vzrůstných druhů, jinak mají trávy tendenci přerůstat a utlačovat květiny s tím se musí počítat u samosběru. Osivo vyséváme na pozemek na široko a to buď na jaře a nebo naopak pozdě na podzim s tím, že květiny stejně vzejdou až na jaře a tráva nemá šanci narůst natolik, aby stihla květinám hodně konkurovat. Po výsevu osivo jemně přitlačíme válcem nebo aspoň uplácáme lopatou či ušlapeme s dřevěnými destičkami přivázanými k botám. Pokud je počasí při vzcházení velmi suché, je vhodná zálivka. Potom už jen čekáme na vzejití. První rok bude v loučce hodně plevelných jednoděložných druhů, které je zapotřebí odstranit posekáním, s tím, že stáhneme pryč i jejich posekanou hmotu. Do louky, která už má výšku rostlin nad kotníky nevstupovat, rostliny se tím ničí. Sekání probíhá přibližně na výšku cca 10 až 15 cm, ne níž. Sekáme přibližně 1 - 2x až maximálně 3x ročně ne víckrát. Zde platí, že méně je více. Posečenou hmotu vždy odstraníme, aby nevyležela květiny pod sebou. Nejlepší je hmotu zkompostovat. Lze z ní udělat i seno, ale není jisté, že některé květiny nejsou jedovaté. K sekání používáme lištovou sekačku či ruční kosu, ostatní typy sekaček stébla a stonky neuříznou čistě, ale jen je rozšmelcují, čímž vznikají velká zranění na rostlinách, která jsou vstupní branou pro různé infekce. Druhý rok a další roky pokračujeme se sekáním stejně. Jinak je vhodné nesekat květinovou louku každý rok ve stejném období, ale pokaždé jindy, protože různé rostliny nakvétají v různou dobu a semení taktéž v různou dobu a nebo je dobré si louku rozdělit třeba na tři části a každou část sekat jindy čímž dosáhneme toho, že postupně se na každé části "vyvine" jiný typ louky s jinými druhy květin. Květinovou louku nikdy nehnojíme. Naopak čím horší a chudší půda, tím větší je druhové zastoupení rostlin.

4. květinová louka pro nezámožné.

Tento systém založení květinové louky je méně finančně nákladný leč zdlouhavější. Máme doma trávník či loučku, kterou chceme přeměnit na louku květinovou, ale nemáme finance na kompletní založení květinové louky od píky a nebo nechceme z nějakého důvodu rušit stávající porost? Veškerá péče o přerod je naprosto jednoduchá. Znamená to si porostu nevšímat a 1 x maximálně dvakrát ročně ho posekat a odstranit z něj posekanou hmotu. Toto děláme po dobu několika let s tím, že termíny sekání se pokoušíme různě posunovat, prostě nesekat ve stejnou dobu. Porost postupně mění svou rostlinou skladbu. V travách začínají prorůstat z půdní zásoby semen květiny. Mají klid na odkvetení a produkci semen a tak se postupně rozšiřují. Během 4 až 5 let vznikne přirozená květinová louka s poněkud omezeným množstvím druhů květin, protože nám tam vyroste jen to, co se vyskytuje v okolí. Na dosetí do spojeného drnu květiny nereagují, ale větší rozmanitosti lze na pomoc koupením některých druhů v květináčích a jejich umělé vysazení do louky a pak už je to jen na nich. Tyto porosty mají větší zastoupení trav než kupované květinové louky a taky povětšinou větší množství obratlovců, kteří se na takovéto porosty stahují. Od zajíců a hrabošů počínaje přes bažanty a koroptve, kteří zde mají klid a kryt pro hnízdění až po vysokou zvěř, která se ráda zajde v klidu večer napást, není-li rušena a je-li tento porost na kraji vesnice či u lesa. Samozřejmě s vyšším zastoupením lučních květin se přirozeně zvýší množství motýlů a jiného hmyzu.

Draháňská rokle - suchá šalvějová mez


Brdy - květinová louka pro "nezámožné"