Rod Rhododendron - rododendron, pěnišník, azalka

Autor: Ing. Jitka Jiříková

Tento široký rod rostlin zahrnuje keřovité dřeviny, výjimečně malé stromy různých velikostí, stálezelené, polopadavé, ale i zcela opadavé, které pocházejí z hor, některé druhy však rostou i v nížinách. Rozšíření tohoto rodu obsahujícího tisíce druhů a kříženců je prakticky téměř od jednoho polárního kruhu přes tropy až k druhému polárnímu kruhu. Pro obrovskou paletu barev, velikostí a tvarů květů jsou velmi oblíbenými zahradními a parkovými rostlinami. V běžné přírodě u nás na rododendrony nenarazíte, protože pro své poněkud specifičtější nároky v podstatě nezplaňují, ale v opuštěných starých zahradách a parcích se vyskytují velmi často, zejména jedná-li se o zámecké parky a zahrady.

Co už ví mnohem méně lidí je to, že tyto rostliny jsou kromě krásy i jedovaté. Některé druhy totiž obsahují toxin grayanotoxin (andromedotoxin), který je obsažen nejen v listech, ale i v pylu a nektaru. Otravy jsou běžné nejen u býložravců, ale i například u člověka, pokud by požil větší množství medu z těchto druhů. Lehká otrava medem by se projevovala halucinogeními účinky a průjmem, těžké otravy začínají zpomalováním srdeční činnosti přes kóma a smrt nastává udušením, kdy selže dýchání. Prakticky smrtelně jedovatý je rododendron pro koně. Ti, po jeho požití, hynou do několika hodin. Ovce či jiní býložravci dokáží mírnou otravu přežít. Důkazem toho je i kastrovaný kozlík jménem Tydýt mé známé, který díky včasnému zásahu majitelky a veterináře "svůj" rododendron přežil, leč nelze na to vždy spoléhat. Jedovatá je v podstatě rostlina celá, jak olistění, tak i květy a plody. Proto je velmi důležité oddělit okrasnou část zahrady od užitkové části tak důkladně, aby se žádné zvíře uprchlé z ohrady či malé děti bez dozoru, nemohli do ní dostat. Prostory osázené pěnišníky, zejména staré parky, je lepší využívat na seno či zelenou píci, kdy máme větší jistotu, že naše zvířata s nimi nemají možnost přijít do kontaktu.

Ze zahradnického hlediska (nikoliv botanického) se rododendrony člení do cca tří hlavních skupin. Klasické rododendrony různých velikostí, které jsou stálezelené, mají povětšinou tvrdší kožovité listy a velké květy. Pak tzv. opadavé azalky, což zahradníci označují jako Rhododendron Knap Hill zkráceně KH, které mají jemnější měkčí listy, které na podzim opadávají a mají velké barevné květy. Třetí skupinou jsou tzv. klasické japonské azalky, což jsou kultivary od Rhododendron japonicum. Jsou to drobnolisté, měkkolisté a stálezelené dřeviny, které disponují velkým množstvím drobnějších kvítků. Všechny tyto tři skupiny jsou "venkovní".

Nároky této obrovské skupiny dřevin jsou si podobné. Pěnišníky pochází z čeledi Ericaceae - tudíž vřesovcovité a již název této čeledi sám o sobě dává tušit výběr substrátu, který jim svědčí. Všichni do jednoho vyžadují kyselý, rašelinný, dobře propustný substrát. Nemají rády příliš slunné stanoviště, protože zejména v zimě a brzy na jaře bývají stálezelené druhy popálené prudkým sluncem. Pěnišníky jsou povětšinou rostliny polostínu a jsou velice vhodnými podrostovými rostlinami. Velmi dobrou ukázkou je Dendrologický průhonický park. Zde je část rododendronů vysázena jako podrost starého jehličnatého lesa. Působí to zvláštně, protože to není typický podrost pro jehličnatý les v naší zemi, ale rododendronům velmi svědčí a pod ochranou 60 až 80 letých smrků a jedlí se skrývaly velmi krásné, velké a zdravé exempláře pěnišníků.