Tis červený - tis obyčajný - Taxus baccata
Autor: Ing. Jitka Jiříková
Tato dřevina je původně nižší strom, dorůstající cca 15 metrů, ale tak by se vyskytoval v přírodě vyseměněný ze semínka. Tato velmi vzácná a zákonem chráněná rostlina obývá naše území už od terciénu a má-li možnost dožívá se 2000 až 3000 let. Nejčastěji ovšem narazíte na tis v keřové formě, který je již zahradnickým výpěstkem zapěstovaným z řízku. Tato dřevina - její základní botanická verze, se vyznačuje širokou pyramidální korunou. Kmen je pokryt červenavou až šedohnědou šupinatou borkou (kůrou) a neobsahuje žádnou pryskyřici. Listy jsou tmavozelené jehlice na mladých větvičkách uspořádaných do vijanu, později ve dvou řadách. Jehlice se vyměňují po 6 až 8 letech. Na rostlině je zajímavé to, že je tzv. dvoudomá, to znamená, že jeden exemplář je ryze "mužského pohlaví" a jeho samčí květy jsou v kulovitých šišticích v úžlabí listů. Na "ženském" neboli samičím exempláři rostou květy jednotlivě na krátkých brachyplastech a tvoří je jen jediné vajíčko obalené 3 páry šupin. Jedinou nejedovatou částí rostliny je červená semenná bobule (dužnatý míšek - arillus), rostoucí na "samici".
Rostlina kvete v březnu až dubnu, a aby se vytvořily ozdobné červené plody je nutné mít v opylovací blízkosti rostliny obou pohlaví. Pokud je v okolí jen jedna, ať už samice, či samec, nikdy nezaplodí. Roste ve stinných, vlhčích, výživných vápenatých půdách. Nejčastějším stanovištěm tisu jsou smíšené suťovité jehličnaté lesy od nížin až do subalpinského stupně. Je natolik vzácný, že na něj ve volné přírodě téměř 100% nenarazíte. Pro svou vlastnost snášet velmi dobře střih i hluboký zpětný řez je jako jedna z mála jehličin zahradnicky využívaná do živých plotů, tvarovaných artefaktů, živých stěn a je typickým prvkem starých barokních zámeckých zahrad. V zahradnictví jsou využívané pouze keřové formy, které se snadněji množí. Pro vysokou oblíbenost bylo za základního druhu vyšlechtěno spousta kultivarů z nichž některé už tisu nejsou příliš podobné. Nejčastějšími kultivary jsou třeba úzký pyramidální "Fastigiata" nebo zlatožlutý "Washingtonii".
Rostliny obou pohlaví obsahují alkaolidy taxin, taxogenin a milossin. Dráždí trávicí ústrojí, zastavují dýchání a srdeční činnost. Projevy otravy se dostavují do 30 minut. Smrtelnou dávkou pro člověka je odvar z 50 g jehličí. Je jedovatý pro všechna zvířata kromě některých ptáků. Jedovatost se nedá snížit žádnou úpravou a zvíře se prakticky nedá zachránit. Smrtelná dávka u koně je 2g /kg, u prasete 3g/kg, u skotu a ovcí 10 g/kg a u kozy 12 g/kg.
Všechny druhy rodu Taxus jsou smrtelně jedovaté. Problém bývá s odstraněním této rostliny. Pokud se vyskytuje na pastvině volně žijící botanická forma, pravděpodobně několik set let stará, je chráněná. Musí být velmi dobře zabezpečená, aby se k ní zvířata nedostala, ale tato situace při výskytu téměř jen pár desítek kusů na našem území těžko nastane. Mnohem spíše nastane situace náhodné možnosti vypásáni staré zahrady či parku. Pokud to lze udělat (jste majitelem, či majitel je svolný) je lepší rostliny zlikvidovat a to i s vykopáním pařezu, jinak znovu obráží. Pokud nelze udělat likvidaci a není-li možné rostliny oplotit či izolovat naprosto dokonale, je lepší tuto plochu nepoužívat jako pastvinu.
