Hepatica nobilis - jaterník podléška - pečeňovník trojlaločný

Autor: Ing. Jitka Jiříková

Tato zajímavá rostlina je rovněž z čeledi Ranunculaceae - pryskyřníkovité, ale od svých příbuzných se liší tím, že její jedovatost je pouze mírná nikoliv u zdravého jedince smrtelná. Přesto není zcela nevinná a proto si ji představíme.

Tento druh je náš domácí, jen na Moravě za Hanou, Moravskou bránou a v Karpatech v podstatě chybí. V Čechách se vyskytuje poměrně běžně. Původem je ze střední Evropy, odkud zasahuje do Středomoří a do přední části Asie. Žije ve světlých listnatých a smíšených lesích na mírně vlhkých až suchých lokalitách. Tudíž preferuje polostinné až stinné stanoviště s propustným, kyprým, humózním substrátem a je milovníkem vápenatých až neutrálních půd. Dorůstá přibližně 15 - 20 cm výšky a tvoří trsíky, které se od března do dubna přemění v polokoule modrých kvítků a teprve po odkvětu prorostou trs nové mladé listy. Kvetení probíhá jako u všech lesních podrostových květin před nástupem plného olistění stromů. Listy jsou kožovité a přezimující. Čepel je srdčitě trojlaločná a má tmavozelenou barvu na lícové straně a na rubu je nafialovělá. Květ samotný je vysunut na delší bezlisté lodyze nad staré přezimované olistění a nese modrofialový kvítek s pěti až deseti okvětními lístky. Existují i bílé, narůžovělé či plnokvěté varianty květů, které jsou pěstované zejména v zahradách. Zajímavostí je, že květy otevírá jen za slunečného počasí, pokud je pod mrakem či pozdě večer, jsou květy zavřené a sklopené k zemi a rostlina je snadno přehlédnutelná v ostatní vegetaci. Plodem je zobovitá nažka. Na bázi této nažky je olejovitá kapalina, které se přezdívá "masíčko" a láká mravence. Mravenci jsou totiž roznašeči a přepravci semen této rostlinky po okolí. Jaterník disponuje tmavým, šupinatým oddenkem.

Tato kytička se vyznačuje navíc poměrně dlouhým generačním intervalem, protože dospělá kvetoucí rostlinka vypiplaná ze semene je zpravidla až čtyřletý jedinec, nikdy ne mladší.

Slabou jedovatost této bylinky způsobuje nízký obsah alkaloidů protoanemoninu a anemoninu. Vyšší koncentrace obou alkaolidů je v oddenku a kořenech než v nadzemní části. Rostlina obsahuje v oddenku ještě saponiny a v nati glykosid hepatrilobin, flavonoidy, třísloviny, antokyany, amulsin, invertin, sacharózu a další látky. V podstatě nějaké vážnější stavy otrav touto bylinkou nebyly zaznamenány.

Rostlina sice není chráněná, ale vyskytuje se v jednotlivých trsech, nikoliv celých zapojených porostech. Je velice nepravděpodobné, že by se vyskytovala na pastevních pozemcích, protože je příznivcem spíše zásaditých půd a keřovitého či stromového porostu. Pokud se rostlinka na pastvině přeci jen objeví, je lepší její trs přesunout do bezpečnějších míst ne pro její slabounkou jedovatost, ale proto, že nepřežije sešlap velkých zvířat a její životní cyklus je zdlouhavý a je škoda nechat uhynout jedince, jehož výskyt volné přírodě není již tak hojný jako dřív. Pamatujte, že potřebuje spíše vápenitou půdu a proto je lepší posunout jedince na stejném stanovišti za pásku ohradníku a nebo posunout ohradu tak, aby byla rostlina před zvířaty chráněna.