Galanthus nivalis - sněženka podsněžník - snežienka jarná

Autor: Ing. Jitka Jiříková

Konečně jsme narazili na někoho, koho zcela jistě pozná každý. Kdo z nás se na prvním stupni základních škol neučil o "první" jarní kytičce - sněžence a tudíž tuto skromnou rostlinku nebude zapotřebí dlouze představovat. Tato drobná cibulovina pochází z čeledi Amaryllidaceae, česky amarylkovité a její původní domovinou byla nejspíše jižní a jihovýchodní Evropa. U nás se vyskytuje zplanělá a je přesto považována za druh české květeny. Na nadmořské výšce jí moc nezáleží, roste od nížin až do hor. Pomineme-li umělou výsadbou v zahrádkách, v přírodě se vyskytuje ve světlých, vlhkých listnatých, lužních a smíšených lesích a i vlhkých loukách. Vykvétá od února do dubna před plným olistěním stromů. Dává přednost světlým stanovištím s humózní, kyprou, mírně kyselou, hlinitou a hlubokou půdou.

Popis rostliny je jednoduchý. Sněženka má v zemi drobnou cibulku zahalenou 3 hnědými krycími šupinami. Nadzemní část se pohybuje mezi 8 až 20 cm výšky. Listy jsou přízemní, čárkovité, na koncích s tupými špičkami a mají sivozelenou barvu. Květy jsou bílé barvy, 3 vnější okvětní plátky jsou čistě bílé, tři vnitřní mají na konci zelenavou skvrnu a jsou kratší. Plodem je trojboká tobolka. Semínka mají opět přívěsek "masíčko", aby navnadila mravence, kteří zajišťují jejich roznos a dopravu po okolí. Po odkvětu a odplození květina postupně zatahuje.

Tato rostlinka je pouze mírně jedovatá. Její nejjedovatější částí je cibulka, která obsahuje až 20 druhů alkaloidů. Mezi ně patří galanthamin, lykorin nebo tazerin. Otrava požitím cibulky sněženek se projevuje silnými bolestmi břicha, nadměrným sliněním, zvracením a průjmy. Otravy se projevují spíše u lidí, zvířata se běžně k cibulkám nedostanou.

Sněženka je chráněný a ohrožený druh na celém území ČR! Je jak chráněná zákonem, tak zapsána v červeném seznamu ohrožených druhů. Na Slovensku se na ní též vztahuje ochrana. Ve volné přírodě se rostlina vyskytuje již velmi vzácně a proto je ji zakázáno trhat, dloubat a přesazovat či jinak ničit. Je proto vcelku nepravděpodobné, že bychom se dostali do situace, kdy naše zvířata spásají louku, která je zrovna obsazena tímto druhem, ale pokud ano, přednost má kytička. Zvířata neohrozí svou mírnou jedovatostí, ale naopak koně či krávy svou velkou hmotností rozhodně ohrozí a poškodí rostliny. Proto takovéto pozemky budeme po zatažení sněženek sklízet na seno, případně lehcí býložravci (menší plemena koz či ovcí) v sušším období a extenzivním režimu, aby nerozšlapali drn, mohou rychle lokalitu přepást. Pokud je porost na tomto pozemku natolik nevhodný, že ho nestojí za to spásat či sekat na seno, nelze ho upravit a přesít na výnosnější verzi. Prostě budeme mít malou soukromou rezervaci sněženek, která možná v budoucnosti pro zachování tohoto druhu bude mít velký význam a proto ji neničme jen kvůli tomu, že ji nemůžeme hospodářsky využít.