DESATERO, BOD 3: Klidná ruka.

Při ovládání koně otěží je nutné rozlišovat 3 základní typy držení koně. Volné oteže, lehký a pevný kontakt. Ruce by měly být klidné, podle potřeby lehké i velmi pevné, a za všech okolností nezávislé na těle v jakémkoliv sedu a ruchu.

Volnou otěží se nemá na mysli otěž takzvaně zahozená, kdy otěž spočívá volně na krku koně a jezdec ji jen přidržuje aby nesklouzla na zem. Pod volnou otěží si lze představit takovou délku, která na hlavu koně nevytváří žádný tlak, ale jezdec může tento tlak pohotově vytvořit podle potřeby. Z pohledu stranového pozorovatele se na otěži tvoří mírný prověšený oblouk. Kůň tedy není na kontaktu s otěží, ale není bez kontroly, neboť jezdec může kdykoliv za otěž zatáhnout, nebo i jen pohnout otěží, což u velmi dobře přiježděných koní často stačí k ovlivnění jejich rychlosti a směru pohybu. Kůň cítí pohyb té otěže a reaguje na něj. Taková otěž nepůsobí jen přímo, ale stranově, prostřednictvím dotyku krku - tzv. neckreining.
Jezdec s volnou otěží demonstruje svou schopnost mít zcela nezávislé ruce na pohybu svého těla, a svou schopnost ovládat koně i jinými způsoby, než jen tahem za otěže. Je to rovněž doklad přiježděnosti koně a důvěry jeden v druhého.

Volné otěže jsou zjevně prověšené, ale jezdec přesto neztrácí kontrolu nad koněm.

Pod lehkým kontaktem otěže se má na mysli takové držení, kde již mizí zřetelné prověšení, otěž je napnutá, ale jezdec nevyvíjí tlak na hlavu koně tak, aby ji nějak omezoval. Tento způsob držení by měl tvořit většinu kontaktů, jakými jezdec na koně působí. Tento kontakt je velmi pohotový, protože lze z něho přecházet rychle do pevného kontaktu a zase zpět do uvolnění, podle okamžité potřeby.

Lehký kontakt otěže je stálý, ale neovlivňuje pozici hlavy a krku koně.

Pevným držením otěže se myslí stupňovité zvyšování tlaku na hlavu koně, tak aby se docílila žádoucí reakce změny rychlosti a směru. Tento tlak se rovněž používá k ovlivnění pozice krku a hlavy za současného působení ostatních pomůcek jako jsou holeně a sed. Zvýšený tlak na hlavu by neměl být nikdy dlouhodobě vydržující. Kůň by se neměl nikdy na pevný kontakt spoléhat tím, že se do ruky opírá, nebo že přestane poslouchat ostatní pomůcky, protože tlak ruky přehlušil tlak ostatních signálů. Toto se děje specielně všude tam, kde pevný kontakt je bolestivý, protože bolestivost přehlušuje všechny pomůcky a stává se tak jedinou komunikací, kterou kůň poslouchá. O těchto koních se poté říká, že jsou ježděni jen "za hubu", a je pro ně typické, že bez podpory otěží nejsou schopni s jezdcem řádně komunikovat. S pevným kontaktem otěže by se tedy měl jezdec naučit zacházet velmi obezřetně, a používat ho pokud možno co nejméně. K přechodu mezi lehkým a pevným kontaktem obvykle stačí jen změna v sevření dlaní a mírný posun paží v přímočarém směru.

Pevný kontakt otěže vyžaduje již velmi klidnou a reaktivní ruku. Může být aplikován bez ohledu na pozici hlavy a natažení krku koně, ale je třeba mít na paměti, že jakýkoliv stálý tlak aplikovaný dlouhodobě na koně jej k tomuto tlaku postupně otupuje. Snižuje se tak citlivost na pomůcky.

Klidná ruka je samovysvětlující termín. Do rukou se nepromítaji pohyby jezdcova těla, a jezdec ani nenechá poskakovat volné otěže za pohybu koně, tak aby tyto svou vlastní vahou bily do udidla, či nosu koně. Je nepřijatelné, aby si jezdec vynucoval poslušnost a pozici krku tím, že "protahuje" hubu pravolevým pohybem otěží, a podobnými tlakovými triky dysajnovanými způsobovat bolest.