Patronka Vandy

V historii bylo mnoho slavných koní. Většina z nich se zapsala svým výkonem, a někteří navíc svou neobvyklou anatomickou, či charakterovou vlohou. Tito koně se proslavili sice i u nezainteresované veřejnosti, ale především obohatili chovatelský a zabavný průmysl daleko za jejich životní působnost prostřednictvím jejich potomstva, knih, filmů, a reklam. Stali se legendou. Jejich kulturní vliv je neodmyslitelný, ale dalo by se diskutovat, že na pozitivní změny lidského chování měli jen zanedbatelný vliv. Pokud byl nějaký, byl přebit jen více podnícenou touhou lidí se honit za ziskem, a zesílením tlaků na výkon, které pak slibovaly další slávu, vyšší společenský status, a lukrativní odměny. Mnoho koní padlo, a stále padá, za oběť v soutěži za další, profitabilní legendou.

Pokud se ale zeptáte staršího koňaře, jaký kůň nejvíce ovlivnil jeho život, nebude to překvapivě kůň, který vydělal nejvíce peněz, ale který změnil jeho přístup ke koním, a k životním hodnotám. Tedy pokud měl takové štěstí. Často to nebude ani zvíře vysokých chovatelských, či sportovních kvalit, jako spíš zvíře, které se svým chováním vymykalo průměru, a prezentovalo se jako problémové. Ti obdaření v takovém zvířeti ale začali vidět spíš příležitost k přehodnocení svých vlastních kvalit, než problém.

Takovým zvířetem byla pro mne klisna, kterou kdosi v roce 1979 v Kanadě pojmenoval JustAnother Vandy. Vandy, registrovaná jako American Paint Horse měla ve své obyčejnosti a smůle jedno štěstí, a tím byl její přitažlivý původ. Díky němu se neocitla záhy na jatečné aukci, když skončila s trvale poškozeným hleznem ještě jako rodeový adept ve výcviku. Byla prodána do chovu, později však skončila na farmakologické farmě zvané PMU (Pregnant Mare Urine), kde vyprodukovala 11 hříbat, a 3780 L moče v hodnotě $ 27000. Z moče březích klisen chovaných na farmách v západních provinciích Kanady a v severních státech USA vyrábí firma Wyeth Laboratories estrogenový přípravek Premarin, který v době jeho nejvyšší popularity vydělával firmě 1,2 milardy dolarů ročně.

Farmy PMU se staly velkým předmětem kontroverze, nejprve v oblasti welférových podmínek chovaných klisen, později ale v samotné účinosti Premarinu. Premarin ulevoval mnohé negativní elementy ženské menopauzy, a oddaloval debilitující příznaky stárnutí, jako je například osteoporóza. Původně ne příliš kontrolovaný průmysl se dostal pod drobnohled široké veřejnosti, která neměla jinak tušení, z čeho pochází popularní estrogenový zázrak. Podmínky ustájení klisen byly v mnoha případech otřesné, a snadná cenová dostupnost klisen nedávala velkou incentivu k poskytování veterinární péče reproduktivně zatěžovaných klisen. Hříbata z těchto farem byla hromadně nakládána do velkých transportérů a odvážena stovky až tisíce kilometrů na jatka. Narůstající mediální zájem a zvyšující se tlak veřejnosti ale mnohé změnily. Byla vytvořena asociace reprezentující farmáře PMU - NAERIC za účelem vytvoření etického kódu v chovu klisen a komunikace s veřejností. Byl vytvořen inspekční program, a podmínky na mnoha farmách (ale ne všech) se za 20 let podstatně zlepšily. Kontroverze ale neskončila jen u chovu. Premarin byl opět žhavě debatován koncem 90. let jako lék, který zvyšuje riziko rakoviny a srdečních selhaní. Od roku 2002 prodej Premarinu systematický klesá, a v současné době existuje méně než 70 farem s celkovým počtem asi 2000 klisen, a počty dále klesají.

Služba klisny Vandy v PMU byla ukončena v jejích 16ti letech, pro její začínající věkový pokles produkce estrogenu v moči, a také z důvodu radikálního snižování stavů. Z jatečné aukce ji opět ale vytáhl chovatel, kterému neuniklo její pedigree, zachovalý stav a reprodukční výkonost. Vytáhl z ní další hříbě, a po neúspešných pokusech z Vandy udělat jezdeckého koně ji nabídl dalšímu chovateli jako chovnou. V novém místě se už však Vandy nepodařilo zabřeznout. Zhubla, kulhala, a měla být odvezena opět na jatečnou aukci. Tentokrát už jako 18ti letá.
Přijela jsem si prohlídnout mladou, líbivou klisnu na prodej, když se majitelka Vandy rozpovídala o hříběti, které stojí nedaleko její farmy, a je Vandiným posledním. Vandy že má ale svůj zenit již za sebou, že další peníze na zabřezávání vynakládat nebude. Rozjela jsem se na hříbě podívat, a můj ekonomický smysl zavelil klisnu koupit. Nebylo co ztratit, na jatka může kdykoliv, a hříbata jejiho kalibru se prodávají lehce ... to pro každý případ. Moje kalkulace byly tehdy chladné.

Vandy zabřezla s lehkou pomocí veterinárního proplachu napoprvé. Ještě jedno hříbě, v pořadí třinácté, než ukončí svou službu lidem v podobě mražených koňských steaků exportovaných do Japonska. Život dokonale zhodnocený, ve službách člověka. Jenže osud měl v plánu jinak. Ona totiž Vandy nebyla jen výkonná chovná klisna, ona byla i lidmi proškolená. V jejím sortimentu chování bylo chronické trhání ohlávek, karabin, vytrhávání se z ruky vodiče, prorážení zábran, panika v uzavřených prostorách, couvání proti tlaku rychlostí klusu, obraty o 180 stupňů na zadních a v neposlední řadě nemožnost ji odchytit na pastvinách. K cizím koním chovala silnou nedůvěru, a odměňovala pokusy o navázání kontaktu kopáním. Novopečené chovatelce začalo postupně docházet, že tato klisna v daných pastevních podmínkách vyprodukuje bázlivé, nedůvěřivé hříbě, pokud se věci nechají ladem.

Kdo by v době největší popularity Montyho Robertse, a jeho join-upu, neexperimetnoval s novým hitem horsemanshipu? Skoro všichni, a já tedy nebyla podle všeho ani první, kdo to s Vandy zkoušel. Vandy, znalá této metody, rozpárala dřevěnou kruhovou ohradu dříve, než jsem stačíla zavřít za sebou vstupní bránu. Bylo jasné, že pokud nechci o hříbě přijít, musím vyjít s něčím jiným, než co jsem dosud znala, tedy metody na principu "já - alfa". Pomocí mi byla moje absence ambicí si něco dokazovat, a udělat z Vandy jezdeckého koně. Byl to jen inkubátor...

Proměnu, jaká nastala v chování Vandy vůči lidem v následujících měsících lze nazvat malým zázrakem. Evolučně došla klisna k závěru, ze člověk, který jí přináší něco na zub (z ruky tehdy si ale nic nevzala, neznala to) je zcela bezpečný, bez nároků s ní cokoliv podnikat. Z nedůvěry přešla na lhostejnost, postupně umožnila i malý kontakt ruky, a po několika měsících bylo odměnou, že nás, mne a malého člověka, odměnila doprovodem k bráně pastviny.
Celý proces ujišťování naší neškodnosti trval téměř rok. Byl řízen nikoliv člověkem, jednotlivé kroky určovalo zvíře. Pro člověka, který si zakládal na svých rozsáhlých zkušenostech coby koňař to byla cesta nová, dosud nepoznaná. Vandy byla moje učitelka, a já ji nechala. Snad poprvé jsem se učila naslouchat, co se mi zvíře snaží sdělit. Už to nebyla běžná jednostranná komunikace, ale skrytá dohoda mezi dvěma odlišnými tvory. "Ty nechtěj víc, než co jsem připravena Ti dát, a ja Ti ukážu, že existuje něco lepšího, co jsi dosud s námi koňmi nepoznala".

Vaneček se narodil v květnu, a v řijnu jsme již na Vandy seděli pravidelně. Stála uvázána v relaxujícím polospánku při mých prvních pokusech upravovat její težce zdeformovaná kopyta, která podkovář již odmítal orthopedicky podkovávat s tím, ze "v jejím případě už to nemá cenu, a všechno mi z ní padá". A poté, co se veterinář vysmál mým ambicím řešit její kulhavost, neměla jsem již odvahu se dále dožadovat jejich servisů. Moje frustrace nad stavem jejích kopyt a periodickou kulhavostí se proměnila ve vážný, až fanatický zájem o kopytní problematiku. Vyplatil se. Klisna po 2 letech mé kopytní péče přestala kulhat.

Vandy byla mým koňským partnerem 9 let. Milovala vyjížďky do terénu, svou pastvinu, své malé stádo, mou dceru a pamlsky podávané z ruky. Byla velmi vokální a uměla hlasitě vyjádřit spokojenost i nevoli. Aktivně vyhledávala naši společnost, chodila s námi na volno. Vandy byla i ve svých 27 letech aktivní a v dobrém výživném stavu. Našli jsme ji jednoho jarního rána paralyzovanou na zadní nohy, a nechali jsme ji uspat. Pitva odhalila katastrofickou trombózu v oblasti hrudní páteře. Její kopyta jsou zakopána na pastvině, kde se pase její poslední syn.

Byl to obyčejný kůň, se kterým nastoupila moje nová éra koňování, můj jiný pohled na welfare koní, na jejich využívání člověkem, a s tím i nové pohledy na svět. Jsem od té doby jiný koňař, jiný člověk. Vím, jak málo vím, a mám neustálou potřebu vědět. Kůň je můj učitel. Ja vám přeji, abyste ve svém životě měli alespoň jednoho takového učitele, vaši osobní legendu, které v tichosti můžete říkat "děkuji".

"Vandy, děkuji. Tobě, a všem koním a lidem co se našli, je věnován tento web."

Máte také svou "Vandy", které změnila váš přístup ke koním? Přidejte se k nám.