Dvanáct znaků racionality: zvědavost, oproštění, osvícení, stálost, argument, empirismus, jednoduchost, pokora, smysl pro dokonalost, přesnost, odbornost a touha po naplnění.
Na Kobylce 12      Patronka Vandy      Radnice      Kontakt      Admin    Home     Login

Kdo umí­ jezdit -> Jezdecké Desatero

DESATERO JEZDECKÝCH DOVEDNOSTÍ

nutných k přiježďování dlouhodobě užitkového a prosperujícího koně.


1.   ROVNOVÁŽNÝ SED. Především je to schopnost jezdce v sedle udržovat rovnováhu a stabilitu. To prakticky znamená mít klidný a pohybům koně přizpůsobivý sed, nezávislý na pohybech jezdcových paží a končetin. A to jak bez sedla i se sedlem. Pokud se testuje rovnováha a stabilita jezdce v sedle, nemělo by sedlo svým tvarem, či polstrováním usazovat jezdce do umělých pozic, bránit volnému pohybu pánve a končetin. Je mnoho způsobů, jak u jezdců prověřit stabilitu a přizpůsobivost sedu pohybům koně. Jedním z nich je například i schopnost vysedávat v klusu, cválat bez třmenů, či seskočit bezpečně z koně za kroku a pomalého klusu.

 

2.   JÍT S POHYBEM KONĚ. Jezdec by měl ovládat lehký, pololehký a plný sed. Měl by umět vysedávat v plynulém rytmu s koněm a rozpoznat, na kterou nohu koně vysedává. Rovněž by měl umět rozlišit  kratký, pracovní i zrychlený ruch. A měl by umět tyto ruchy u koně vyvolat.


3.  KLIDNÁ RUKA.  Při ovládání koně otěží je nutné rozlišovat 3 základní typy držení koně. Volné oteže, lehký a pevný kontakt. Ruce by měly být klidné, podle potřeby lehké i velmi pevné, a za všech okolností nezávislé na tělu v jakémkoliv chodu a ruchu.


4.  BEZPEČNOST. Jezdec by měl umět cválat v lehkém i plném sedu, na kontaktní otěži i bez ní. Měl by umět poznat na kterou nohu koně cválá. Měl by umět navést koně na přeskok.

5.  SROZUMITELNOST POMŮCEK.  Jezdec by měl zvládat základní přechody (krok-klus-cval) nahoru i dolů, včetně couvání. Na přiježděném koni by měl umět zastavit s přípravou na určeném místě, a na určeném místě plynule provést přechod. Tyto přechody jsou testem efektivního a srozumitelného používání pomůcek.

6.  OHÝBÁNÍ A KONTROLA POHYBU KONĚ.  Jezdec by měl umět vést koně v korektním ohnutí v rozích jízdárny a na kruhu. Poznat, kdy mu kůň padá po pleci, kdy uhýbá hlavou či zádí vně kruhu, a kdy je rovnoměrně ohnutý. A to ve všech 3 základních chodech.

7.  PRODLOUŽENÁ RUKA.  Z přídatných pomůcek by měl jezdec zvládnout použití tušírky jako prodloužené ruky, a to tak, že s ní nahrazuje holeň ve stranových pohybech a na pleci v korektivním ohýbání.



8.  NEZÁVISLOST JEZDCE NA POLOZE KRKU KONĚ.  Jezdec by měl být schopen ze sedla rozpoznat v jaké pozici má kůň hlavu a krk - vysoko/nízko/přirozeně/na kolmici/za kolmicí - a poznat jaké to je, když kůň jde sebraně a vzpřímeně (zvláštní stav podle stupně přiježděnosti koně). Měl by být schopen ovlivnit pozici hlavy alespoň u dvou jmenovaných stavů.

9.  ODVAHA.  Jezdec by měl být schopen proskákat jednoduchou řadu malých překážek, a to bezpečně, beze strachu a bez rušení pohybu koně. Poznat rozdíl mezi diktováním odskoku a pasivním naváděním.


10.  PRÁCE ZE ZEMĚ.  Měl by ovládat zásady práce s koněm ze země, a to nejen z hlediska efektivity výcviku ale také bezpečnosti. Základní dovedností je vodění koně, předvedení na lonži, zacouvání v ruce, otočení o 180 st. na obě strany, a kolečkování koně kolem své osoby.

Tyto dovednosti jsou základními předpoklady k tomu, aby jezdec mohl efektivně cvičit koně a nepoškozovat jeho ani sebe samotného.

Vaše komentáře a dotazy?





Zbývá znaků.         
Pozn. komentáře jsou před zveřejněním schvalovány administrátorem