Základní jízdárenské figury jsou pilíře přiježďování koně.

Co je pravidelné ohnutí.
Je to takové ohnutí koně, při kterém obě jeho přední končetiny a jeho vnější zadní následují křivku v paralelní sestavě, přičemž vnitřní zadní končetina se přibližuje k podélné středové ose těla v závislosti na poloměru otáčení. Přední končetiny jsou v ohýbání aktivní tím, že separátně regulují délku svých výšlapů, přičemž vnitřní přední opisuje kratší dráhu než vnější přední. Tento způsob otáčení není pro koně přirozený a kůň se tedy musí pravidelnému ohýbaní učit. Nepřiježděný kůň se otáčí roznožením předních končetin, přičemž zadní končetiny následují rotací počínaje v lumbosakrálním kloubu a nedochází tak k ohnutí pátěře v oblasti hrudníku a beder. Tento pohyb je znám jezdcům také jako "padání koně po pleci". Tento pohyb není jezdci příliš příjemný, a rovněž v něm jezdec ztrácí přesnost v určování směru pohybu. Proto podle definice, základním rysem přiježděnosti koně je to, jak kvalitně a snadno se kůň pohybuje v pravidelném ohnutí.

Stupeň ohnutí.
Průměry kruhů, na kterých se testuje pravidelné ohýbaní koně byly stanoveny na 20m, 10m a 6m, při standardní vzdálenosti mezi plecí a zádí koně 135cm. Na kruhu 20m je kůň téměř rovný, zatímco průměr kruhu 6m se uvádí jako nejmenší, ve kterém lze docílit pravidelné ohnutí. Toto zakřivení odpovídá ohnutí v rohu jízdárny a proto je také první mezní písmeno na dlouhé stěně jízdárny umístěno 6m za rohem. Délka koně má vliv na tento parametr. Delší kůň vyžaduje pro nejmenší poloměr pravidleného ohnutí o něco větší kruh nemá-li "vyhodit záď" vně oblouku ukročením do strany. Takový kůň se pravidelně neohnul, a buďto je na něj poloměr ohnutí příliš malý, není ještě dostatečně přiježděný nebo jezdec neumožnil koni ohnutí provést. U nepřiježděných koní převládá přirozené rozkročení předních končetin (padání po pleci), zatímco u pokročilých koní se častěji setkáme s vyhozenou zádí v rozích jízdárny z důvodu příliš krátkého poloměru ohnutí, nebo násilného "stlačování" koně příliš restriktivním jezdcem.

Nahoře na obrázku je kůň pravidelně ohnutý. Vnitřní zadní se podsunuje pod tělo a došlapuje do místa vnitřní přední. Přední vnitřní nepadá dovnitř kruhu, a vnější končetiny opisují delší dráhu obvodu. Pozice krku nerozhoduje o míře ohnutí. Kůň se může dokonce i dívat vně kruhu a být stále korektně ohnut podél celé své páteře. Přistavení k ruce je tedy spíš praktickým požadavkem ke snazší navigaci koně.




Na horním obrázku vnitřní zadní ustupuje do dráhy své párové zadní, a nejedná se tady tedy o pravidelné pokračovaní po obvodu kruhu, ale o zvětšování kruhu ústupem zádi vně obvodu. V rozích jízdárny by se jednalo o nepravidelné vyjetí zádě ve snaze si srovnat páteř.

Přistavený kůň k ruce.
Pokud se neřekne jinak, myslí se tímto přistavení krku koně k vnitřní ruce jezdce tak, aby jezdec ze sedla viděl vnitřní nadočnicový oblouk a okraj vnitřní nozdry koně. Pokud jezdec vidí více, mluvíme o přestavění koně, tedy nadměrném, násilně vynucovaném ohnutí krku. Pokud jezdec vidí pouze nadočnicový oblouk, ale nikoliv nozdru, a týl koně má tendenci se sklánět, značí to pokřivení, kdy se kůň snaží ohnutí vyhnout. U srovnaného koně nevidíme ze sedla žádný nadočnicový oblouk, kůň má krk a hlavu v jedné přímce s jeho tělem. Pokud se nestanoví jinak, pohybujeme se na všech rovných čarách se srovnaným koněm a přistavujeme koně jen v ohýbacích křivkách, jako jsou zatáčení a kruhy. U velmi dobře přiježděných koní není již nutné ohraničovat přistavení k ruce či srovnání otěží, kůň nabývá požadovanou sestavu automaticky.

Standardní velikost jízdárny byla určená jako 20 x 60m. Zkrácená verze má rozměry 20 x 40m, i když takto malý prostor není zpravidla vhodný k přiježďování začínajících koní. Pro potřeby cvičitelské komunikace se označují základní dimenze jízdárenského obdélníku jako dlouhé a krátké stěny.

K nácviku a testaci pravidelného ohýbání slouží standardizované jízdárenské figury. Jsou seřazeny v sestupné posloupnosti průměru ohýbání: 20m, 10m a 6m.

Velký kruh (průměr 20m).

Standardní jízdárna má šířku 20m, proto největší možný poloměr kruhu bude 20ti metrový. Ve skutečnosti bude menší (18.5-19m), neboť je nutné zachovat bezpečnou vzdálenost od stěny, která by měla být na každé straně nejméně 0,5m, ale ne větší než 1m. Velký kruh lze provádět kdekoliv na jízdárně, obvykle se ale začíná ve středu krátkých stěn, tedy v písmenech A a C. Na velkém kruhu je kůň minimálně ohnut a lze se tedy pohybovat pohodlně v pracovním ruchu klusu i cvalu.
Jezdci si mohou vyznačit v rozích odstupovou vzdálenost, která je u velkého kruhu zhruba 4,6-5m v závislosti na odstupu dráhy od stěn jízdárny (0.5 - 1m).

Standardní osmička opisuje dva velké kruhy napojené těsně na sebe, a to v jakémkoliv místě jízdárny. K pravidelnému ohnutí se zde přidává další obtížnost - výměna přistavení koně k ruce. Po jezdci vyžaduje korektní provedení osmiček dobrou prostorovou orientaci a vyšší kontrolu nad pohybem koně. Tento cvik může být z těchto důvodů pro začínající jezdce poněkud obtížný.

V tomto cviku se kůň ohne na 3 křivkách, přičemž se přistavuje k opačné ruce postupně a tedy reprezentuje snadnější přistavovací cvik, než je tomu v osmičkách. Kůň ale opouští dráhu ohraničenou stěnami jízdárny,  je to tedy prvek náročnější na vedení koně a prostorovou orientaci jezdce, za zachování pravidelnosti ohýbání na průměrech 20m.

Tímto cvikem zahajujeme nácvik malých kruhů. Jedná se o půlkruh s průměrem 10ti metrů, přičemž dochází ke změně směru a tedy i postupnému přistavení koně k opačné ruce. V počátcích lze provádět tuto figuru přes celou délku dlouhé stěny s větším poloměrem.

Pokročilejším ohýbacím cvikem je malý kruh (průměr 10m). Korektnímu provedení musí předcházet nácvik postupně zmenšujících se kruhů (10 > d < 20). Tento kruh lze provádět kdekoliv v prostoru jízdárny, i když v rozích je díky ohraničení dvěma stěnami pro jedce nejsnadněji proveditelný. Pokud dva jezdci provádí malé kruhy synchronizovaně vedle sebe, musí z důvodu limitované jízdárenské šířky kruhy změnšit o potkávací vzdálenost mezi sebou, tedy zhruba na průměr 9m.
Podobně jako u velkého kruhu si jezdec může vypomoci vyznačením odstupové dráhy od rohu jízdárny na 2,5-3m v závislosti na průměru kruhu. Malý kruh vyžaduje zkrácený ruch. Ve cvalu se jedná již o určitý stupeň sebrání.

Tento cvik mění jízdárenský směr pomocí velkého kruhu. Kůň opisuje dva půlkruhy o průměrech 10m, je to tedy cvik patřící k pokročilejší sestavě ohýbacích cviků. Podobně jako u osmičky, testuje se zde nejen pravidelnost ohnutí ale přidává se plynulost přistavení k opačné ruce. Předchází mu schopnost opisovat malý kruh a postupné přistavování k opačné ruce.

Tato vlnovka je sérií čtvrt- a půl-kruhů o průměrech 10m. Vyžaduje pravidelné ohnutí, precizní vedení a ochotné přistavovaní k vnitřní ruce.

Korektní projetí rohů jízdárny opisuje obvod výseku 6ti metrového kruhu. Jedná se o nejmenší standardizované ohnutí koně, kde se ovšem kůň takto ohne jen na zhruba 2-3 výšlapy v závislosti na ruchu daného chodu. Vyjetí rohu jízdárny je nutným předpokladem práce na jízdárně, i když paradoxně ne nejjednodušším. Proto v počátku výcviku koně jezdíme na jízdárně tak, abychom neučili koně špatným návykům "prosekávat" rohy jízdárny, limitujeme tedy projíždění rohů na minimum a raději se věnujeme velkým kruhům a zatáčení na vetším prostranství. Důslednost ve vyjíždění rohů je kritickým elementem v posloupnosti přiježďování koně. Je to základ, na kterém se staví kvalita dalšího výcviku. Odstup od stěny jízdárny určuje vzdálenost dráhy od rohu jízdárny. Při nácviku se tedy doporučuje si vyznačit tuto vzdálenost jak uvedeno na obrázku mezi 1,8 - 2m. Rohy jízdárny neprojíždíme ve vyšším, jak pracovním ruchu.

Kůň se v tomto cviku učí odstavovat od vyznačené dráhy podél stěny, a poslouchat tak vedení jedce. K vychýlení z dráhy může jezdec zvolit jakékoliv místo. Vychýlit se od stěny může 5-10 metrů (do poloviny šíře jízdárny). Kritická je ochota koně se pravidelně odchýlit, testuje se vedení jedcem a paralelní (srovnaný) pohyb podél stěny. Při návratu ke stěně se kůň učí přistavovat k vnitřní ruce, aniž by ztratil pravidelnost ohnutí. Od stěny ke stěně je rovněž prvním cvikem v procesu výuky práce ve vnitřním prostoru jízdárny. Tohoto cviku se také později hojně využívá v laterální práci.

V tomto cviku se mění směr pohybu po jízdárně. Zahajuje se plynulým najetím na 6ti metrový mezník po projetí rohu jízdárny. Od mezníku se jezdec odchýlí na diagonálu, srovná koně a pokračuje přes střed (X) jízdárny k protilehlému mezníku, kterým plynule projíždí (obloukovitě se vnořuje do dlouhé stěny). Koně přistavuje k vnitřní ruce v oblouku a pokračuje s přistaveným koněm v rohu jízdárny, kdy pak po projetí rohu koně opět srovná.

Tímto pohybem můžeme zkrátit obvod jízdárny, nebo změnit směr. Kůň provádí stejné ohnutí jako v projetí rohu jízdárny, je přistaven v projetí k vnitřní ruce, ale na rovné čáře je plně srovnaný. Posuzuje se srovnání na krátké čáře a pravidelnost ohnutí.

Tento cvik je obdobou cviku předcházejícího. Kůň se ale ohýbá v rohu jízdárny, následně musí být srovnán na několika metrech krátké stěny než se opět ve středu ohne, a poté předvádí precizní srovnání na dlouhé středové čáře, zpravidla v kmižném ruchu. Je to tedy cvik, který kombinuje rychle po sobě následující ohnutí na 6ti metrovém průměru, pohotové přistavování k ruce, srovnání koně a změnu ruchu na začátku a konci středové čáry.