Dvanáct znaků racionality: zvědavost, oproštění, osvícení, stálost, argument, empirismus, jednoduchost, pokora, smysl pro dokonalost, přesnost, odbornost a touha po naplnění.
Na Kobylce 12      Patronka Vandy      Radnice      Kontakt      Admin    Home     Login

Zásady správného nasedlání - zapomenutá praxe.

Základní stavební jednotkou jezdeckého vzdělání je umět nasedlat koně tak, aby mu sedlo a zátěž jezdce nezpůsobovaly bolest. Jednoduchý, racionální požadavek, který je překvapivě přehlížen všude kam se podíváte. Nesprávným nasedláním začínají poslušnostní a výcvikové problémy, které pak jezdec řeší silově. Kůň se bolesti brání, koncentruje se na ni, zatímco jezdec jeho projevy potlačuje. Má k tomu celý arzenál "zkušených" rad a prověřených technik. Ti, co projev nevole zvířete potlačí, jsou odměněni uznáním, komu se nedaří, ten vyrobí "problematického koně". Oba však dříve či později poškodí tkáň na zvířeti. A přitom stačí tak málo: pochopit principy koretního sedlání a naučit se vnímat diskomfort koně bez snahy instinktivně aplikovat donucovací prostředky. Tato znalost budovaná u základu se pak dále napojuje a rozvíjí v dalších jezdeckých dovednostech. Umět řešit problémy bez násilí by se mělo kultivovat už od jezdeckých kolébek, počínaje výukou korektního nasedlání.

Každý jezdec musí nejprve vyřešit základní dilema ohledně sedel a sedlání:

1. sedlo musí padnout - VIZ Výběr sedla

2. sedlo musí padnout, ale když ho neumím umístit na koně, nemohu sedla ani zkoušet. Neposoudím totiž mnoho.

Bod č. 2 má tedy prioritu před výběrem sedel. Jak korektně umístit sedlo na hřbet koně lze vyjádřit v těchto několika bodech:

Zásada č.1: sedla umísťujeme do NEJHLUBŠÍHO místa hřbetu za lopatku koně


Se špatnými návyky se začíná již ve velmi ranném věku. Vyjádření, že někdy to vypadá, jakoby se jezdci snažili sedět koni na krku není daleko od pravdy. Postupně se jezdci znecitlivují vůči špatným zvykům tak, že přestanou vnímat realitu a z hlediska kulturních zvyklostí se "špatné začne stávat normálním".

Tato zdánlivě logická a jednoduchá zásada je dnes nejčastěji porušována. Stručně vyjádřeno, dnes je moderní "sedlat na kohoutek". Někdy to vypadá, že by si často nejraději sedli koni přímo na krk, pokud by to bylo jen trochu možné. Je to tak rozšířený nešvar, že je nutné zde připomenout základní anatomii umístění lopatky a práci svalů, které jsou při pohybu koně v sebrání kritické. Tato práce nesmí být omezována tlakem sedla, pokud chce racionální jezdec docílit zdravě vytvořené a funkční nasvalení, a tudíž umístění sedla za lopatkou má přednost před jakoukoliv teorií o absolutní shodě ve vertikálním uložení těžiště jezdce a koně.


Horní okraj lopatky koně leží těsně pod kohoutkem. Z tohoto okraje se na páteř upínají svaly ovládající pohyb lopatky. Asistují nejen kývavému pohybu dopředu a dozadu, ale také nadzvednutí, tedy vzpřímení plece. Šipky na obrázku směřují do míst smršťujících se svalů lopatky, což jsou místa, která by neměla být stlačována sedlem, a ani kolenem jezdce.

Zásada č.2: posedlí sedla musí být VODOROVNÉ. Vypodložení sedla podložkami do žádoucí roviny nevynahrazuje špatné nasedlání nebo nepadnoucí sedlo. Podložky jen zvyšují po zatížení jezdcem tlak na místa vypodložení. Příčinou sklonu posedlí bývá úzké sedlo, a nasedlání příliš dopředu na kohoutek.

Posedlí tohoto sedla není vodorovně umístěno, a jezdcova pánev nebude vyvážená, bude přepadávat, a jezdec bude muset vytářet extra námahu k docílení korektního sedu. Takto nevyvážené sedlo může také pod zadní rozsochou koně neúměrně stlačovat.

Sedlo by mělo být umístěno dále za kohoutek tak, aby posedlí bylo vodorovné. Přidáním extra podložky pod zadní rozsochu sice sedlo opticky vyvážíme, ale tlak na tkáň naopak ještě zvýšíme.


Zásada č.3: Při sedlání dbáme na to, aby sedlová podložka nebyla nikde pod sedlem SROLOVANÁ. Než koně dotáhneme, obejdeme ho z obou stran, a přesvědčíme se, že podložka je rovnoměrně srovnaná a podbřišník není překroucený.

Vlivem marketingu se staly populárními gelové podložky. Jezdci s nimi podkládají nevhodná sedla, nebo tím kompenzují špatné nasedlání. Tyto podložky přispívají k natlakování pokožky pod sedlem. Podložka je navíc zvrásněná, nepřizpůbilá povrchu, který má chránit před otlakem.





Na obrázku se sedlem gelová podložka těsně obepíná kohoutek koně, a po dotažení sedla vytváří těsný, neprodyšný krunýř.






Hřbet koně s otokem na kohoutku z nesprávného nasedlání

Zásada č.4: sedlo pokládáme na koně PO SMĚRU růstu SRSTI. Sedlo nejprve přehodíme přes koně zhruba v půlce kohoutku, přičemž mírným tlakem dlaní směrem k ocasu koně táhneme sedlo do nejhlubšího místa za kohoutek, kde by si mělo samovolně sednout. Pokud jsme sedlo přetáhli dále, než jsme chtěli, nesuneme ho zpět proti srsti, ale nadzvedneme ho a celý pohyb od kohoutku zopakujeme.
Pohyb sedla proti srsti může vyvolávat velmi nepřijemne pocity u koní obzváště v zimních měsících. Kůň je vybaven velmi citlivým podkožním aparátem ovládající napřimování srsti, a tento aparát je sedláním snadno podrážděn. Koně se bráni sedlání stahováním uší, pokrčováním nozder, šviháním ocasu, popřípadě i hrozbou kousnutí a velmi nepřijemným symptomem je takzvané "nafukování". Tomuto lze předejít citlivým umísťováním sedla na srst, kterou před sedláním masírujeme aktem čištění a zvlhčili ji žínkou, abychom omezili možnost výboje statické elektřiny.

Zásada č.5: upínací podbřišník sedla nikdy NEDOTAHUJEME naráz. Napoprvé pouze připneme podbřišník volně tak, aby se sedlo samovolně nepřetočilo a neposunulo z místa usazení při pohybu koně. Sedlo dotahujeme až před nasednutím jezdce, přičemž ponecháváme vůli na rozpínaní hrudníku - zpravidla na vsunuté 4 prsty dospělé ruky. Populární elastické podbřišníky zkreslují míru utažení, a snadno se přetáhnou. Hrudník koně pak pracuje proti příliš silnému odporu. Lepší kontrolu nad dotažením nabízí pevné podbřišníky, nebo podbřišníky pouze s jedním elastickým koncem. Pokud se kůň nafukuje při dotahování, raději než koně trestat, či zápasit s dotažením je moudřejší zakoupit delší podbřišník, popřípadě prodlužovací nástavec (obr. vpravo).

Upozornění k tlustým koním: u obézních koní je nutno překontrolovat dotažení podbřišníku po pracovním zahřátí koně. Obvod hrudníku se pod dotažením zmenšuje, podbřišník uvolňuje a sedlo se může snadno přetočit.

Postup upínání westernového sedla (angl. cinching). Dotahování poté provádíme posunem podpínky oběma rukama směrem k rozvolněnému uzlu, a uzel pak dotáhneme.

Bezpečnostní řemen pod cantelem nikdy nedotahujeme, a necháváme ho volný.

Poprsník.

Poprsník zabraňuje nadměrnému posunu sedla dozadu, a má svůj význam při práci v prudkých kopcích. Speciálně pak u koní s nevýrazně konturovaným hřbetem, tedy u koní obézních a u některých vybraných malých plemen koní a pony. Poprsník by neměl být používan frivolně jako módní doplněk kostýmu, nebo jako náprava za nepadnoucí sedlo či špatné nasedlání (přiliš dopředu na kohoutek). Je to další extra materiál na koni, který potenciálně odírá, je koni nepříjemný a kůže se pod ním zapařuje. Užití poprsníku je dané okolnostmi, poprsník není ozdoba.


Porovnejte umístění kolen parkůrových jezdců na obrázcích zhora. Jezdkyně (A) se díky nevhodně umístěnému sedlu na kohoutek koně ocitá přímo nad nejvíce nadhazující partií, ztrácí rovnováhu a má potřebu se přichytit rukou hřívy. Kolenem tlačí koně do kohoutku, svírá tak tvrdě pracující svaly lopatky. Oproti tomu je italský jezdec (B) v perfektní rovnováze se svým koněm, a nepřekaží svými koleny práci lopatky. Ale ani on není bez viny. Zcela zbytečný poprsník se zařezává koni do krku v citlivé oblasti jugulární žíly, vyzvedává zadní rosochu sedla a koně přiškrcuje.



Negativní efekt nasedlání na kohoutek se neomezuje pouze na ztížený sed a stlačování plece koně. Jezdec na obrázku vlevo působí svou tíhou přímo ve směru dopadu předních končetin a přispívá tak zvýšené protinárazové síle na přední končetiny, lopatkou počínaje.

Reakce koně na špatné nasedlání.

Kůň se špatnými zkušenostmi stahuje uši, straní se, či dokonce odchází od člověka při pohledu na nesené sedlo. Tato reakce se nemusí vztahovat jen k sedlání, může mít obecnou spojitost se samotným zacházením s koněm od momentu nasedlání. Není to dobrá vizitka pro jeho jezdce.

Kůň se snaží člověka kousnout, švihá ocasem, nebo hází krkem.

Kůň může být zcela smířlivý při uložení sedla na jeho hřbet, ale projeví silnou nevoli při dotahování podbřišníku. V techto případech bývá na vině hrubé zacházení, nebo bolest tkání z předchazejícího užití koně.

Kůň se nafukuje. Viz předcházející zmínka o ciltivé srsti a opakovaně špatná zkušenost z dotahování.

Při nasedání kůň hodí prudce dozadu krkem, švihne ocasem, rozkračuje zadní nohy, couvá, šklebí se.

V klusu se kůň s bolestí způsobené sedlem šklebí, skřípe zubama, nebo hvězdaří.

Ve cvalu vyhazuje, odmítá cválat, a dokonce i někdy mručí. Krk nese nadměrně vysoko, nebo naopak ho tlačí mezi přední nohy. Jde proti ruce. Odmítá skákat, nebo po doskoku kozluje. Brání se jízdě z kopce, protože mu sedlo nepříjemně tlačí na kohoutek a lopatkové svaly.

Kůň může krátce po dotažení sedla kolabovat. K tomu je obvykle zapotřebí westernové sedlo s gelovou podložkou a utažené nafest.

Tyto reakce se budou projevovat především u koní remontních, nebo nepříliš intenzivně využívaných. Koně sportovní v intenzivní zátěži se adaptují na diskomfort, jak přetvořením tkání, tak i mentální smířlivostí. Škoda způsobená nevhodným nasedláním má už jen nepřímou souvislost.

Fyzické příznaky špatného sedlání.

  • pokožka koně pod sedlem se nepravidelně opocuje. Místa nadměrného stlačení neumožňují potním žlázám volně sekretovat pot, dochází k ischemii
  • nadměrná citlivost pokožky druhý den po ježdění
  • vydřená srst pod sedlem
  • krvavé odřeniny
  • podkožní otoky těsně za okrajem sedla
  • bílé skvrny v místech největších otlaků. Bílé skvrny jsou permanentním svědectvím zneužívání koně.
  • svalová atrofie

 


Tento kůň není vysloveně hubený, a nasvalení jeho plece odpovída sportovnímu využívání. Tomu neodpovídá stav jeho kohoutkových a hřbetních svalů, které jsou atrofované. V těchto velmi smutných případech již došlo ke chronickému poškození tkání, které se během výkonu dostatečne neprokrvují, nemohou se řádně kontrahovat a přestanou se vyvíjet. Nervové poškození cestuje společně s nedostatečnou cirkulací a tlakem, a tkáň se tedy "adaptuje" na zneužívání sníženou citlivostí. Dalo by se říct, že epidemie špatného nasedlávání je zároveň epidemií atrofovaných hřbetů. Lze se s nimi setkat všude, stejně jako s populárními remediemi jako jsou chiropraktici a "nasvalování" hřbetů pomocí vyvazovacích praktik.


Trvale depigmentované skvrny na místech kontaktu s postrojem, popřípadě i hnisavé odřeniny, jako v tomto velmi smutném případě, jsou ostudou jejich majitelů.



Drezůra není pozadu s chutí jezdců si sednout koni až na krk. Srovnejte obrázky nahoře s překrytou plecí koně s fotografiemi drezůrních mistrů Dr. Klimkeho (vlevo dole) a kapitána Viebiga v roce 1936 (vpravo dole). Záklon trupu je u moderních drezůrních jezdců rovněž častým fenoménem, který se odvíjí mimojiné i od toho, že sedí koni "na lopatce".



Sedlání na kohoutek možná pochází z dob předrenesančních (obr. vlevo dole), avšak nebývalo zvykem u westernu. I to se mění. Dívka ve westernovém sedle sedí výsledkem toho na cantelu, a zápasí se svým rovnovážným sedem, zatímco plec koně se zahřívá obalená do westernové deky až po bázi krku (obr. vpravo dole).


Příklady nasedlaných koní kde jezdci respektují princip volné lopatky:


Iracionální přístup k sedlání a s ním spojený přehnaný opičí sed je masivně rozšířen i v dostihovém průmyslu. Co se stalo normálním vystihuje následná série obrázků:





Zbytečně krátké třmeny, s nohama složenýma na krk koně ...













... způsobuje, že jezdcovo těžiště se ocitá vysoko nad koněm, kde podle fyzikálního zákona o výšce umístění těžiště přispívá k nestabilitě systému. Nejen jezdec musí více balancovat, ale i kůň cítí velmi výrazně, že je nad jeho hřbetem vysoko uložený předmět, který má nejen větší odpor vzduchu (obr.2), ale musí se extra přidržovat a tímpádem tlačit ...









... kolenama zapíchnutýma do kohoutku, nebo i rukama, to když se jezdec octne přímo koni na krku při běžném kentrování (obr.3).









Výsledkem nestability je pak ztráta schopnosti žokeje "jít s koněm", jak je běžné sledovat na každých překážkových dostizích (obr.4).

Tím, že by si žokej prodloužil třmeny a posunul sedlo dále za kohoutek by nejen neporušil pravidlo souhry těžišť, ale usnadnil by tak práci sobě i koni samotnému.


Na závěr pár slov k tolik opomíjené jezdecké etiketě, která po jezdci požaduje, aby po každém sesednutí z koně ihned vytáhl třmeny a povolil podbřišník. Rovněž jezdec nemá dotahovat koně a nasedat hned ve stáji, nebo u úvazu. Do třetice pak používáme čisté podsedlové dečky, tak abychom zatvrdlou nečistotou nevtíraly do pokožky infekce, a dečka neztratila svou schopnost nasávat přebytečný pot.

Happy saddle ride!

© ing. Eva Zurek, MSc.

Vaše komentáře a dotazy?





Zbývá znaků.         
Pozn. komentáře jsou před zveřejněním schvalovány administrátorem

Vložené komentáře:

Zuzano, do komentare nelze vlozit obrazek, ale tento web ma svou diskuzi - Radnice - kde je mozne se prihlasit, diskutovat a vkladat fotky.

Autor EvaZ 05/24/2015

Dobrý den,
chtěla bych Vám poslat snímek koně, nasedlaného western.sedlem, k posouzení.Jak ho mám do komentáře vložit :(
Černá Z.

Autor Zuzana 05/06/2015

Diky!

Autor zdenka 06/30/2013

Zrovna koukam na film Smrt v sedle... r. 58... sedla plochy... zadny vycpany polstare pod kolenama, pred kolenama, za kolenama...

Autor IzaJR 09/02/2012