Proč kopyta neznají kalendář.

"Tak nám neprší. Jsme na desátém místě v pořadí nejsušších let od roku 1890. Na kopytech není co krátit už několik měsíců, a kdo by se i pokoušel, ztratí na nich ruce. Rohovina zkondenzovala, a plně se tak přizpůsobila vyschlé jílovité půdě, rodící kameny jako úrodu žampiónů. Někdy se i zdá, že jíl a rohovina jsou z jedné tvořitelské dílny. Měknou a tvrdnou synchronizovaně."

Růst rohoviny je většinou konzistentní, a výkyvy v růstu, jakkoliv slabé, odpovídají zásobě živin, čímž se většinou má na mysli krevní zásobení. Toto je u kopyt ovlivněno pohybem, zdravím škáry a výkoností korunkového límce. Na druhou stranu, rozpínání rohoviny podle vlhkostního gradientu je velmi viditelné, variabilní, a v proměnlivých podmínkách prostředí nelze spolehlivě předpovídat. Nejen voda v prostředí, ale i množství rohoviny na kopytech ovlivní míru rozpínavosti, a vyžadá si od zodpovědného majitele odlišný harmonogram kopytních úprav, než co se uvádí v chovatelské literatuře.

Chovatelská literatura nam říká, že kopyta koní by se měla upravovat, nebo překovávat každých 6-8 týdnu. Tímto se rozumí tzv. "pravidelná péče o kopyta". Tento harmonogram slouží k oficiálnímu posuzování welfaru a může se tak stát i úředním bičem pro ty, co kopyta zanedbávají. V případě asociální živnostenské politiky však může tento bič být zneužit i proti těm, co s kopyty koní pracují na jiném rozvrhu. Rozvrhu biologickém. K upletení takového biče stačí, aby někdo vlivný s podvojnými zájmy zavedl patřičná razítka do povinných průkazů koní.

Je celkem pochopitelné, že kalendářní rozvrhy kopytních úprav jsou nutné ve velkochovech, kde se k úpravám přistupuje industriálně a jedinci pověřeni těmito úpravami musí mít časově rozvrženou práci. Efektivita a organizace práce mají přednost nad biologií, a je v zásadě tedy kompromisem. Podobně, pravidelné intervaly slouží i pojízdným podkovářským servisům, kde není v silách podkovářů obstarávat své klienty na bázi akutních potřeb. Tedy, uvážíme-li cestovní vzdálenosti, počet koní klienta a vytíženost vyvolených podkovářů, jejichž počty hrubě zaostávají za potřebou.

Výzkumný tým van Heel a kol. si dali tu práci a změřili, jak kopyto mění svůj tvar v intervalu mezi pravidelným překováním. V prvotní studii naměřili, že špice kopyta opatřeného podkovou se neobrušuje (pochopitelně), zato patky se obrušují třením o podkovu. Tím se mění kopytní úhel v překovávacím intervalu v průměru o 3,3 (přední) a 3,2 (zadní) stupně. V druhé části jejich studie měřili, jak tato změna ovlivňuje klouby osy prstu. Zjistili, že osa prstu se přizpůsobuje změnou úhlu a zvýšením tlaku v kopytního kloubu. Tlak i úhel v korunkovém kloubu zůstává nezměněn. Doporučením tohoto týmu je překovávat koně častěji a na individuální bázi. Tento jednoduchý poznatek nepřímo poukazuje na to, že kalendáře pojízdných servismenů jsou pro mnohé koně nevyhovující, a to ani v těch nejzavilejších sportovních stájích, kde majitelé nejsou obvykle znalí ani schopní vykonávat základní zootechnickou péči. Faktem zůstává, že individuální péči může zajistit jen schopný majitel, nebo lokální servis, který v případě malého počtu koní sbírá jen doplňkový finanční příjem a tedy neodpovídá modelu tradiční živnosti.

Podmínky prostřední ale více, než ne/obrušování nad podkovama, diktují intervaly kopytních úprav. Zhora zmiňované sucho a tvrdo může způsobit dlouhodobý výpadek v úpravě díky kondenzaci rohoviny, ale o to více nás bude pohánět následné mokré počasí. Přes několik dešťových dní se rohovina začne postupně rozpínat, a kopyta se náhle stanou přerostlá. Nestačí je upravit jednorázově, ale zpravidla je nutné se k nim vrátit zhruba po týdnu, a dokončit ostranění nabobtnalé a přerostlé rohoviny.



Schopnost reagovat pružně na změnu prostředí nejlépe oceníme při náhlém přívalu sněhového pokryvu, který často garantuje trable s nášlapkami. Tyto mohou být velmi nepříjemné jak pro koně tak i jezdce. Koně se sněhovými našlapkami chodí nepřirozeně, brkají, stojí dlouhé hodiny v extrémních končetinových úhlech a někdy je prakticky nemožné je i jezdecky využívat. Odlétající těžké nášlapky mohou dokonce zraňovat ostatní kolem. Na tyto trable je ale rychlá pomoc všude tam, kde někdo vládne kopytní rašplí a kleštěma. Zkrácením stěn při respektování přirozené klenutosti umožníme kopytům se nášlapků zbavovat, a snížit jejich negativní dopad, aniž bychom museli držet koně ve stájích, nebo riskovat jejich zranění.



Daším příkladem, kde biologie, nikoliv tradiční kalendář, určuje frekvenci úprav je práce na deformovaných kopytech. V těchto situacích se úpravy řídí nejen počasím, ale hlavně reakcí koně na kopytní zásahy s ohledem na odebrané množství zdeformované rohoviny. Obecně platí, že rozmočená, měkká kopyta jsou nejvnímavější k vyvádění z deformací, ale také platí, že toto období bude nejméně vhodné pro sportování. Zohledníme-li zároveň tvrdost povrchu, naráz přestává platit jakákoliv kalendářní pravidelnost.

Kopyta zkrátka neznají kalendář, pane podkováři. Váš nedostatek času je ale pochopitelný ...

Reference:
Moleman M, van Heel MC, van Weeren PR, Back W. Hoof growth between two shoeing sessions leads to a substantial increase of the moment about the distal, but not the proximal, interphalangeal joint. Equine Vet J. 2006 Mar;38(2):170-4.
http://www.equinescienceupdate.com/articles/hoof5.html