Ach ty ovce!
Z malého chovu na Novém Zélandě - onemocnění končetin

Autor: Gabriela Lachová

Svoje malé stádečko jsem si pořídila k podzimu, a protože panovalo vlhké počasí a moje pastvina byla pro ovčí potřeby nadmíru bujná, bylo o zábavu postaráno, hlavně co se týče odchytu ovcí, které jsem zakoupila z tisíci hlavého stáda. Celkově je oblast, kde žijeme bohatá na srážky, snad kromě pár týdnů během letnich měsíců, a pastviny jsou pro ovce velmi žírné, což se výrazně odráží na stavu jejich končetin. Během krátkého času jsem se seznámila snad se všemi nejčastějšími onemocněními končetin, které více či méně způsobují kulhavost.

První "nemoc", která nás potkala byl zánět mazové žlázy, která se nachází mezi prsty. Glandulární sekret je uložen v malé kapse a ten je na povrch vylučován rourkou v kůži, kde se může zaklínit nečistota, popř. kousek vlny a způsobí tak roztažení kapsy, které může způsobit kulhavost. Manuální vymačkání obsahu kapsy uvolní zaklínění. Vhodné je následné vymytí (vypláchnutí injekční stříkačkou) antiseptickým přípravkem, např. Chloroxylenolem. Mazová kapsa může být také infikována, následkem infekce dochází k lokální celulitidě nebo abscesům. Infekce se může ošetřovat lokálními nebo systematickými antibiotiky nebo obojím, záleží na rozsahu a vážnosti infekčního procesu.

Na obrázku vlevo je sekret normálně vylučovaný žlázovým otvorem v kůži. Sekret má pro ovce charakteristickou vůni a slouží ke značkování cesty. Obrázek vpravo ukazuje zduřelou kapsu.

Scald, blisters neboli puchýře byly dalším nepřítelem, se kterým jsem se musela pustit do boje. Puchýře jsou velmi časté u ovcí na vlhkých, bujných patvinách. Vlhké podmínky změkčují kůži mezi prsty, ta je pak náchylná k infekci bakterií Fusobacterium necrophorum, bakterií přítomnou v ovčích výkalech. Puchýře jsou většinou přítomné na více než jedné končetině a způsobují mírnou až vážnou kulhavost. Mezi paznehty pozorujeme vlhkost, zarudnutí a puchýře. Zvířata velmi často polehávají, čímž se redukuje příjem potravy a u zvířat na výkrm přírůstky. K uzdravení dochází s příchodem sucha, kdy pastviny vyschnou. Pro malochovatele je prospěšné použití antibiotického spreje.

Vlhkost a zarudnutí jsou jedny z příznaků scaldu.

Puchýře jsou velmi bolestivé a způsobují poměrně
vážnou kulhavost, postižená zvířata radši polehávají.

Ovce, u kterých se objeví scald jsou zároveň náchylné k hnilobě (Footrot), protože výše zmiňovaná bakterie operuje společně se svou příbuznou zvanou Dichelobacter nodosus a dohromady tak způsobují hnilobu. A ano, i hniloba mě v tom mém stádečku potrápila. Hniloba začíná jako mírná infekce pokožky mezi prsty, narozdíl od scaldu je provázena nepříjemným zápachem. Infekce pokračuje jako "přerušení spojení" mezi kůží a rohovinou (korunka), odkud se velmi rychle šíří a propracovává se od patek k chodidlu. Výsledkem je separace chodidla a rohové stěny.
Při ošetřování je nutné dbát na velmi pečlivé odstranění veškeré volné rohové stěny a zároveň minimalizovat poškození zdravé tkáně. Při odstraňování všech kapes s infekcí může dojít k lehkému krvácení. Následuje vysušení a aplikace desinfekčního prostředku, nebo spreje s obsahem Dichlorophenu, který je přímo určen na hnilobu. Ošetřování probíhá na týdenní bázi až do úplného uzdravení.
Účinnou prevencí v malochovu je časté přehánění ovcí do čistých pastvin a/nebo tzv. "dávkovaná pastva", kdy se pomocí mobilních oplůtků rozdělí pastvina na několik malých dílů a ovce je možno přehánět každý den. Organismy podílející se na hnilobě totiž nedokáží žít bez přítomnosti paznehtu déle než pár dnů a tedy padocky bez přítomnosti zvířat by měly být během 10-ti až 14-ti dnů infekce prosté.
Vakcinace je dalším preventivním opatřením pokud je shledána ekonomickou, vakcína má léčebné účinky. Selekce ovcí resistentních proti hnilobě paznehtů je možná. Permanentní eliminace je těžká, ale lze ji úspěšně uskutečnit. Chovatele, kteří produkují svoje vlastní náhradnice, by měli zvážit přísnou eradikaci. Chovatele, kteří každý rok nakupují nové ovce, se musí spoléhat na léčbu.

Používání mobilních oplůtků umožňuje rozdělení pastviny na menší části a ovce tak lze každý den přehánět na čistý povrch.

Když jsem si byla skoro jistá, že to moje stádečko už nemůže potkat další onemocnění – už jsem toho přeci jen měla plné kecky – objevila se septická laminitída. Postižené byly dvě ovce, každá na jedné zadní končetině. Ovce nekulhaly, proto jsem byla překvapená o to víc, když jsem se dočetla, že kulhavost v těchto případech bývá vážná.
Septická laminitída je akutní bakteriální infekce paznehtního matrixu, která se většinou ozmezuje na špici a abaxiální (vnitřní) stěnu paznehtu. Onemocnění je sporadické a etiologie je proměnlivá, kdy případy způsobené Fusobacterium necrophorum a Arcanobacterium pyogenes jsou poměrně vážné a extenzivní, než případy, na kterých se podílí streptokoky a jiné organismy. Riziko infekce bývá zvýšené přítomností bahna, výkalů, přerostlých paznehtů a/nebo separace stěny po laminitidě. Po důkladném ořezání paznehtu a vytvoření spolehlivého drénu se postižené ovce rychle uzdravují.

Vlhké podmínky, hrubě přerostlé špice paznehtů a/nebo separace stěny po laminitídě jsou vstupní branou pro infekci.



Pazneht postižený septickou laminitídou.

U paznehtu je nutné odstranit veškerou přerostlou rohovinu a vytvořit drén, který bude spolehlivě odvádět nežádoucí sekret.

Po správném ošetření dochází k rychlému uzdravení (pazneht na obrázku je týden po první úpravě po zjištění septické laminitídy).

Ani jarní jehňata neunikla postižení končetin. Arthritída je běžný stav u jehňat a dochází k němu těsně po narození, kdy se infekce dostává do organismu skrz pupeční šnůru nebo po značkování, kdy využije čerstvých ranek na uších. Klinické příznaky se objevují do 2 až 14-ti dnů po invazi.
Moje jehňata byla postižena nehnisavou arthritídou, při které se hnis tvoří na chrupavčitém povrchu kloubu. Je často způsobena bakterií žijicí v půdě – Erysipelothrix insidiosa. Jehňata jsem po dobu 5-ti dnů ošetřovala 1ml injekčním penicilinem. Infekci jsem však nepodchytila včas, dokonce se několikrát opakovala a u některých jehňat došlo ke "sražení" svalu – postižená končetina byla o poznání slabší než končetina zdravá. Taková jehňata by nebyla vhodná pro komerční jateční účely.
U hnisavé arthritídy se hnis tvořený v kloubu může skrz pokožku provalit na povrch, kdy příležitostně dochází ke zkostnatění a ztrátě pohyblivosti v kloubu. Hnis je produkován variaci bakterií jako Fusobacterium necrophorum, Actinomyces pyogenes, staphylokoci a streptokoci. Jako v předchozím případě, se sval postižené končetiny nevyvíjí tak, jak má a jehňata nejsou vhodná pro jateční účely. Míra uzdravení bývá velmi neuspokojivá a vážně postižená jehňata by měla být zlikvidována.

Na obrázku si všimněte přikleklých končetin, lehce oteklých karpálních kloubů, a celkově jsou končetiny v poměru k velikosti jehňat tenké.

Při dostatku potravy nejsou ovce nuceny k častým přesunům a nemají tak možnost si paznehty alespoň částečně samoupravovat, je tedy na mně se o úpravy paznehtu postarat vlastní silou a společně s rozumným pastevním menežmetem, tak omezit výskyt onemocnění.

Přerostlé stěny, které se stáčejí pod pazneht a překrývaji tak chodidlo se stávají výborným útočištěm pro bakterie. Takto přerostlou rohovinu je nutné odstranit.



V tomto případě se přerostlá stěna vytáčí ven od paznehtu a eventuelně by se sama odlomila.

Použité zdroje:
The Farmers’ Veterinary Guide
Merck Veterinary Manual
Fotografie - autor