Do čeho se posadit, aneb volba sedla pro racionálního jezdce.

Výběr budoucího sedla může být agonizující rozhodování. Výběr základního typu, tvar, výrobce, provedení, materiál, kvalita, cena ... a pak ta nejistota, zda-li koni padne, a v neposlední řadě, zda-li bude lichotit mé postavě. Kolik z vás vybíralo až přebralo? A kolik z toho rozhodování je ovlivněno tlakem výrobců a obchodníků? Přiznejme si, mnoho. Ale odsuneme-li stranou hluk komerce a vlastní materialistickou sebestřednost, výběr sedla může být překvapivě jednoduchá záležitost.


Zleva: bezkostrové sedlo anglického typu "Barefoot - Cheyenne"; drezůrní speciál Kentaur; anglický kontaktní univerzál; jezdecká podložka pro jízdu bez sedla; starší typ anglického drezůrního sedla.

Výběr sedla by se měl především řídit jeho účelem. Tedy kdo chce jezdit westernové barely, bude mít pocit klouzavosti v sedle kontaktním při každé strměji vyjeté zatáčce a naopak, hráč póla nepříjemně "narazí" na bariéry sedla westernového, pokud by se na svém pony snažil přehnaným předklonem dosáhnout na předbíhající míček. Každý jezdec vyžaduje jinou svobodu pohybů, jiný pocit stability. Potud je tedy výběr sedla krystalicky jasný.
Už méně jasná situace nastává u nespecializovaného ježdění, kde mají na výběr sedla vlivy jako jezdecké návyky, kulturní zvyklosti, vkus a subjektivní pocity pohodlí. Zde nachází market největší prostor k ovlivňování zákazníka, a tady také potom dochází i k největším zmatkům a chybám při výběru.

V základním konceptu se sedla dělí na anglická, westernová, dostihová, španělského typu a sedla dnes již málo používaná - kozlíková (pozn. existuje mnohem více typů sedel, vyjmenovávám pouze nejběžněji regionálně užívaná). Pro potřeby běžného rekreačního jezdce ve středoevropských podmínkách se výběr bude točit hlavně kolem prvních dvou kategorií. Westernová a anglická sedla se liší v následující základní charakteristice:


Zleva: anglický univerzál; westernové sedlo "reining"; sedlo španělské;

Westernová sedla:

• mají širší a vyšší kostru s panely,
• na masívní přední část (pommel) se ve většině provedeních napojuje vyvýšený úvaz-úchyt, tzv. hruška;
• zadní část posedlí, tzv. cantel je široký a umožňuje jezdci posun mimo osu páteře koně, aniž by ztratil rovnovážný pocit;
• třmenové stranice vyplňují prostor mezi tělem koně a jezdcovou končetinou po celé délce
• hmotnost sedla dosahuje v průměru 20kg (15kg - 25kg, syntetická váží méně);
• upínací řemen = cinch, je uložen před těžištěm sedla. Jezdec svým zatížením sedlo vyvažuje. Aby se sedlo nepřeklopilo ve směru setrvačné síly, je sedlo pod cantelem vybaveno přídatným pojišťovacím řemenem volně obepínajícím zadní část hrudníku koně.
• je vybaveno masívními, širokými třmeny, které se volně nepokrčují a to ani při velmi prudkém vertikálním pohybu koně. Drží tvar a pozici.
• není výrazně polstrováno, polstrování nahrazuje sedlová podložka.

Westernová sedla se dělí na specializované podtypy (viz např.http://www.horsesaddleshop.com/differences-between-saddles.html) , liššící se od sebe výškou pommelu, sklonem a pevností hrušky, hloubkou posedlí, tvarem cantlu, masivitou stranic, a v detailech zpracování. Všechna tato sedla splňují následující funkce:

• nabízí šírší, pohodlné posedlí a přirozené úhlování končetin.
  
• stabilizují pozici jezdce pomocí hlubokého ohraničení mezi pommelem a cantlem
  
• v dynamických pohybech usnadňují jezdci sedět mimo centrální osu páteře koně, aniž by měl jezdec pocit nerovnováhy

Protože westernové sedlo má střed otáčení umístěný před svým těžištěm, pod úrovní pommelu, zadní část sedla nekopíruje věrně rotaci koňské pátěře, a jezdec tak zůstává v rovině, a není nucen svým tělem se přizpůsobovat těžišti koně, aby s ním zůstal v rovnováze. Jsou to tedy sedla uzpůsobilá k práci z koně jako je například lasování, ale pro vyšší pocit bezpečnosti jsou rovněž často preferovaná začátečníky, turisty a příležitostnými jezdci. Nedovolují pohodlné ani pohotové stání v sedle a hruška navíc překáží rukám, proto se s westernovým sedlem pojí i charakteristický způsob ježdění, nekompatibilní s požadavky anglického jezdectví.

Hlavním požadavkem na westernová sedla bez ohledu na specializovaný typ by měl být v rovině posedlí. Sedla, která i při nejlepším umístění na hřbet koně převažují jezdce na cantel, jsou sedla nevyhovující. Nejen, že takové sezení křiví páteř jezdce a stlačuje jeho kostrč, ale vytváří i abnormálně vysoký tlak na hřbet koně přímo pod cantlem. Pokud tento tlak není redukován vhodnou sedlovou podložkou, způsobuje otoky, otlaky a v nejhorších případech i podkožní ischemii (sekundárně se projevující permanentní depigmentací srsti - bílé skvrny). Podložky ale nejsou odpovědí na nepadnoucí sedlo. Není-li sedlo vhodně tvarované, je-li například příliš úzké, tlustá podložka tlak na tkáň koně jen zvýší. http://www.rebalancesaddlefitting.com/docs/western-saddle-fit-study.pdf

Anglická sedla:

Tato sedla lze z hlediska usazování jezdců do specifických pozic rozdělit do 2 podskupin - na sedla kontaktní a sedla vycpávková. Jak názvy napovídají, kontaktním sedlům chybí vycpané opěrky pro kolena a stehna, a mají plošší posedlí, bez hloubkového konturování. Nazývají se také někdy sedla školní, neboť nejméně interferují s přirozenou pozicí jezdce. Mohou mít různé tvary bočnic, proto je lze využít pro práci s různou délkou třmenů, jako je skákání, drezůra, a dokonce i dostihy. Vycpávková sedla usazují jezdce do předem určených pozic. Patří k nim sedla = speciály, jako skoková, drezůrní, ale i mnohá sedla univerzální.



Oproti sedlům westernovým se anglická sedla vyznačují následujícím:

• kostra je menší, plošší a užší
• nízká, často dozadu vykrojená přední rozsocha
• podbřišník je uložen blíže k těžišti sedla
• holeň jezdce má přímý kontakt s tělem koně
• třmenové řemeny jsou úzké a volně pohyblivé v každém směru; kovové třmeny jsou štíhle konstruované
• hmotnost se pohybuje mezi 5-10kg

Anglická vycpávková sedla umožňují celou škálu jedeckých stylů. Zatímco u všech platí univerzální pravidlo, že sedlo musí usnadnit jezdci udržení svislé osy mezi jeho ramenem, kyčelním kloubem a kotníkem, v ostatních aspektech úhlování končetin se výrazně liší. Drezůrní sedla prodělala v tomto ohledu snad největší proměnu za posledních 50 let. Z původně kontaktního sedla s podélnou, lehce předsunutou bočnicí, kde jezdec mohl stále udržovat přirozeně pokrčená kolena, se stala sedla výrazně vycpávková, nutící jezdce držet stehna v téměř vertikální poloze. Tato pozice vystavuje jezdcovu pánev k překulovaní, které pak sedlo koriguje výraznějším ohraničením posedlí. Tato sedla odráží módní trendy, nikoliv skutečnou drezůrní potřebu.


Sedla drezůrní. Vlevo starší kontaktní typ, který umožňoval přirozenější pokrčení kolen a nenucený kyčelní úhel. Vpravo je moderní typ tlačící končetiny do vertikální pozice. Bočnice u moderního modelu také více omezuje přímý kontakt holeně s tělem koně.

Podobným vývojem prochází i sedla skoková, kde se bočnice posunuly výrazně dopředu, v extrémních případech až na kohoutek koně, a nutí jezdce zkracovat třmeny a posunovat své posedí blíže k zadní rozsoše. Tím se stává, že sedlo je nerovnovážně zatíženo, a jezdci se uchylují k přídatným výplním, gelům, vycpávkovým podložkám apod.
Z ostatních sedel zůstává relativně věrné svému původnímu stylu sedlo univerzální, které nabízí jezdci základní charakteristiku kontaktního sedla v kombinaci s umírněnou vycpávkou pro stehna a ergonomicky tvarovaným posedlím. Lišší se hlavně velikostí opěrek a tvarovaním bočnic, ale nezachází do extrémů.

Sedla kontaktní si nedělají ambice usazovat jezdce do předem vypsaných pozic. Tyto modely dominovaly v počátcích moderního equestrianismu, a jsou stále oblíbené mezi jezdci na Britských ostrovech. Jsou to nejvhodnější sedla pro ty, kdo usilují o dosažení korektního ergonomického sedu, kde tělo jezdce může intimně vnímat pohyby koňskeho hřbetu a "jít s pohybem". Tento sed vyžaduje dobrou rovnováhu jezdce, smysl pro pohybovou harmonii, extra fyzické úsilí a je tudíž dobrým prostředkem k výuce korektní equitace.


Sedlo anglické - kontaktní.

Podložky a polstrování sedel.

Zatímco sedla westernová nejsou příliš polstrovaná, a polstrování u nich obstarává tlustá sedlová podložka, u anglických sedel platí pravý opak. Je-li anglické sedlo korektně konstruováno, sedlová podložka má funkci pouze hygienickou. Zabraňuje nadměrnému znečišťování sedla a absorbuje pot koně. Jiný význam by neměla mít, nicméně i zde se v projevil negativní vliv trhu, kdy podložky začaly být používány tak, aby kompenzovaly nedostatky v dysajnu sedel, která pak nejen otlačují svým extrémním tvarem, ale jsou navíc velmi tvrdá. Nerespektují základní požadavek na měkkost polstrování a rozkládání tlaku, sedla neabsorbují nárazovost a pokud si vůbec jezdec dokáže všimnout diskomfortu koně a narůstající atrofii jeho hřbetních svalů, uchyluje se k polstrovaným podložkám. Tyto ale nejen, že jsou slabou náhražkou, ale platí u nich totéž co u sedel westernových, že příliš tlustá podložka navyšuje tlak mezi sedlem a koňským hřbetem. Při výběru anglického sedla by měl tedy každý dbát na měkkost polstrování, a to i za cenu rychlejšího opotřebení sedla. Měkké se totiž deformuje a co se deformuje se rychleji opotřebovává, stehy se rozvolňují. Bohužel, moderní zákazník upřednostnil tvrdost sedel jako bezpečnější návratnost jeho investice a vystavil tak koně větším rizikům zdravotního poškození a diskomfortu. A tak se stává, že jezdec se může pochlubit kamenným sedlem odolávajícím opotřebení, ale jeho kůň postrádá svaly na hřbetě, je vzdorovitý, musí být násilně přiváděn k poslušnosti a jak móda velí - i "léčen" chiropraktiky. Koně se k jeho velké škodě na jeho názor na sedla nikdo neptá.

Samostatnou skupinou sedel jsou sedla španělského typu, sedla kozlíková a sedla určená pro vytrvalost. Tato sedla pokrývají úzce specializovaný trh, nehodí se na všeobecné sportovní využití. Nejvíce z těchto se rozvíjí dysajn vytrvalostních sedel s nárůstem obliby tohoto sportu. Původní volbou vytrvalosti byla sedla westernová, ale ta pro svou vysokou hmotnost brzy doznala malé oblibě. Byla nahrazena hybridním dysajnem, který kombinuje vlastnosti westernového posedlí a kostry s výhodami sedel anglických, jmenovitě nízká hmotnost, polstrování, mobilita třmenů a připínání v těžišti. Komfort jezdce a koně je zde hlavním kritériem, už menší důraz se klade na vyvážený sed a schopnost jezdce "jít s pohybem".

Striktně konzervativní ve svém dysajnu zůstávají sedla španělského typu. Tato sedla nabízí jezdci bezprecedentní komfort, ale pouze při dodržení základní podmínky, že to není jezdec, který se přizpůsobuje pohybu koně, ale naopak kůň, který musí svým pohybem odpovídat téměř statickému usazení jezdce ve vidlicovitém sedu. Jezdec se v těchto sedlech příliš nepohybuje, zůstává inertní, o to více jsou kladeny požadavky na vysokou akci koně, s výrazně omezenou délkou natahování výšlapu. Tomu se přizpůsobuje nejen volba plemene, ale i celý jezdecký systém, zaměřený na práci v sebraní, nebo alespoň v tzv. caplování (krátké výšlapy ve vysoké frekvenci).

Velikost sedla je důležitá pro koně i jezdce. Oběma musí sedlo padnout.

Největší obavou při pořizování sedla je volba správné velikosti. Konzervativně se velikost sedla určuje šířkou přední rozsochy - kostry. U westernových sedel se zjišťuje úhel kosterních pádel obepínající kohoutek koně v jeho zadní třetině. Většina výrobců westernových sedel nabízí kostry ve 3 šířkových provedeních. Zjistit patřičnou šířku koně lze jednoduchým měřením pomocí šablony vyříznuté z tvrdého kartonu. Takovou šamblonu, napřiklad, nabízí tento výrobce sedel: http://lib.store.yahoo.net/lib/thesaddleshop/template-simple.pdf

Sedla anglická se nejlépe testují na šířku rozsochy při fyzickém ozkoušení. Variabilita v dysajnu bočnic, jejich umístění, tvrdost a výška přední rozsochy jsou faktory, které ovlivní usazení sedla i přes snahy korektního měření šířky kohoutku. Proto také mnozí prodejci anglických sedel dávají sedla k dispozici na zkoušku. Obecně ale platí, že univerzální tvar sedel nabízí větší jistotu padnutí, než sedla specializovaná, s extrémním dysajnem. Rovněž sedla s tvrdým polstrováním jsou nepřizpůsobivá k rozličným anatomickým variacím.
Příliš široká kostra se pod zatížením jezdce sesune na kohoutek, zmizí potřebná vůle mezi páteří a sedlovou kostrou (světelná výška přední rozsochy, "gullet"), a koně otlačí. Proto pokud sedlo testujeme, je důležité mimo jiné posadit na sedlo jezdce takové váhy, jaká bude koně zatěžovat v praxi. Je logické, že testovat vůli nad kohoutkem malým dítětem nebude vypovídat nic o sesednutí sedla pod 100kg jezdcem.

Vlevo je hrubě nepadnoucí sedlo, které tlačí na páteř koně a stlačuje jeho lopatku. Vpravo je sedlo korektně usazené.

Podobně zrádná může být ale příliš vysoká vůle nad kohoutkem ( "gullet"). Znamená to, že sedlo je příliš úzké, a i když neotlačíme místa přímo na páteři koně, sevřeme jeho kohoutek a svalstvo lopatky do svěrací kazajky, kde svoboda pohybu prostého bolestí není možná. Známkou takových neúměrných sevření jsou suchá, neopocená místa pod sedlem, kde dochází již k takovým tlakům, že ani potní žlázy už nemohou normálně fungovat. Poslední ránu zasadí pak tlusté podložky a gely, kterými se jezdec snaží nedostatky dysajnu korigovat.


Přestože jsou obě sedla dostatečně umístěná za kohoutkem, jejich posedlí není rovnovážné a směřuje "z kopce". Příčinou je příliš úzká přední rozsocha, která nesedne dostatečně hluboko podél kohoutku. Nepomůže ani to, že sedlo vpravo má velkou vůli na kohoutkem ("gullet"). Sedlo vlevo ma naopak na danou výšku kohoutku koně gullet příliš nízký.

Velikost jezdce.

Sedlo by mělo sedět nejen koni, ale i jezdci. Není-li jezdec v sedle pohodlný, nebude jeho svalstvo uvolněné, jezdec se bude podvědomě vyhýbat diskomfortu a to ovlivní kvalitu jeho ježdění. Sedlo musí umožnit především vyváženost jezdce. Nemůže svým posedlím směřovat "z kopce", či obráceně, ačkoliv mnohé je ovlivněno chybným umístěním sedla na hřbet koně. Sedlo ale kromě toho nemůže být v nesouladu s velikostí zadnice jezdce, a velikost sedlové bočnice by měla odpovídat délce jezdcových končetin. Není nic horšího na pohled, a ani z hlediska funkčnosti, než miniaturní jezdec utopený v obřím sedle, kde kotníky sotva přesahují spodní okraj bočnice, a naopak, velká zadnice jezdce přelévající se přes vyzvednutý okraj zadní rozsochy. Velikost bočnic u anglických sedel by měla být taková, aby tyto nebránily kontaktu holení s hrudníkem koně. Pobízet koně přes bočnice není příliš efektivní a vede k tendenci jezdců používat ostruhy, případně i kopat do koně patami. Z tohoto důvodu lze opět vyzvednout přednosti sedel kontaktních, kde nejsou bočnice větší a tlustší, než je nebytně nutné.


Sedlo pro velmi malé jezdce.

Délka posedlí se tedy bere do úvahy při nákupu jakýchkoliv sedel, a u anglických typů navíc ještě přichází do úvahy šířka posedlí v jeho nejzúženější části - v místě jezdcova rozkroku. Jakmile tato oblast na sedle nedá podpěru stydkým kostem jezdce, nebude se tento cítit pohodlně. Obecně, děti a muži mají stydké kosti blíže u sebe než ženy. Šířka pánve se také počítá. Bohužel tyto anatomické rozdíly reflektuje menšina výrobců anglických sedel a proto mnozí z těchto důvodů migrují k sedlům westernovým nebo hybridním, ve kterých se cítí pohodlněji.


Sedlo objemově odpovídá velikosti zvířete.

Toto sedlo je na dané zvíře příliš objemné, a navíc je umístěno nekorektně na kohoutek.

Jezdec v tomto případě je karikaturně příliš velký nejen pro svého pony, ale i do jeho sedla.

Sedla bezkostrová.

Hitem poslední doby se stala sedla bezkostrová. Tato sedla přichází ve všech možných typech a provedeních, proto o nich nelze říct nic univerzálně platného. Mají své bezesporné výhody v tom smyslu, že padnou na jakoukoliv anatomii koně, jsou měkká, lehká, snadno skladovatelná, přenosná a bývají rovněž i pohodlná, pokud se respektuje zásada korespondujících velikostí. Lze je rovněž po domácku modifikovat, některá mají dokonce i vsunovatelné kosterní části. Jejich nevýhodou je zvýšené riziko přetáčení. V tomto aspektu se modely bezkostrových sedel od sebe výrazně odlišují. Nicméně, jejich špatná reputace je rovněž dána nevhodným užitím, nerespektovánim zásad bezpečnosti sedlání a malou zkušeností jezdců. Tato sedla se pořizují velmi často na koně obézní, bez zvýrazněného kohoutku, u kterých je vysoké riziko přetočení i se sedly kostrovými. Nezkušenost jezdců pak dále zvyšuje riziko přetočení tím, že jezdci nemají dobrou představu o silách působících na sedlo v momentech zvýšené akcelerace a v jednostranné setrvačnosti. Podceňuje se rovněž i riziko užití třmenů, které umožňují jezdci se dostat mimo rovnovážný střed a překonat tak protiskluzný odpor kontaktního povrchu sedla a jeho dotažení.


Vlevo je bezkostrové sedlo značky Barefoot - model Cheyenne, pod ním je sedlo stejné značky - model Atlanta.


Volba bezkostrových sedel cestuje s doporučením, aby se tato nejprve testovala v kontrolovaných podmínkách na protiskluzový odpor, a případně se podpořil volbou vhodné protiskluzové podložky. V případě zvýšeného rizika přetočení aby nebyla sedla vybavena třmeny. Ale i u těch nejlépe konstruovaných bezkostrových sedel a perfektně padnoucí anatomii je potřeba být opatrný při aktivitách jako je skákání nebo obsedání remont a tady raději volit prověřená sedla kostrová.


Pohled na rozsochy kostrového sedla (obrázky vlevo) ve srovnání s rozsochami sedla bezkostrového (Barefoot Cheyene) - obrázky vpravo.
V obou případech se jedná o ztučnělé koně bez zvýrazněného kohoutku a jak je vidět vlevo, sedlová kostra není v tomto případě nutně bezpečnější volbou z hlediska přetáčení. Kostra sedla nekonturuje povrch a tudíž má menší kontaktní odpor. K sedlu bylo nutné použít protiskluzovou podložku. Bezkostrové sedlo na pravé straně je v tomto případě vhodnější volbou, neboť má větší povrchový kontakt s kůží koně. Protože sedlo nemá tvrdou kostrovou výztuž, neotlačí ani při těsnějším dotyku.


Podomácku vyrobené bezkostrové sedlo "Geeta"


Ručně modifikovaná sedlová podložka autorky článku.

Na závěr něco o bezpečnostním vybavení sedel, které se týká hlavně třmenů. Zachytit se v pádu o třmeny a zůstat v nich bezmocně viset patří mezi nejvážnějsí nehody, jaké mohou nastat, a proto se vždy dbalo na to, aby třmeny nebyly pevnou součástí sedla. Anglická sedla toto řešila tradičně tzv. třmenovými zámky, což je de facto volný závěs třmenových řemenů do speciální zploštělé skoby. Tato skoba je otevřená tak, aby umožnila vyklouznutí celého třmenu ze sedla při silném tahu směrem dozadu. Není to však velmi spolehlivé zařízení, proto výrobci v poslední době vyšli s modely bezpečnostních třmenů, které uvolní nohu ze třmenu při abnormálním tahu, či zatížení.


Různé modely anglických bezpečnostních třmenů.

Westernová sedla mají svou vlastní sadu bezpečnostních modelů, z nichž dva nejpopulárnější uvádím pro příklad:
http://www.breakawaystirrups.com/www/how_they_work.html
http://www.sidestepsafetystirrups.com/

O tom, jak vlastně sedlo umístit na hřbet koně tak, aby nám kůň "nenadával", se dočtete v dalším pokračování článků o sedlech.

Happy saddle ride!