Udržovací řez ovocných dřevin

Autor: Ing. Jitka Jiříková

Udržovacím řezem nazýváme řez, který následuje po ukončení řezu výchovného a provádíme ho (my nebo případně naši potomci) celý střední věk dřeviny. Cílem tohoto řezu, kdy už máme dobře zavedené zdravé rostliny s "pěknou tělesnou stavbou", je udržení těchto dřevin v co nejlepším zdravotním stavu, ve správném poměru plodnosti vůči novým přírůstkům, prodloužení doby plodnosti stromu na maximum a prosvětlení koruny.

Jako první při udržovacím řezu samozřejmě odstraníme nemocné, suché a polámané větve. Potom přijde na řadu obrost (vlci), který roste směrem do koruny a má tendenci ji zahušťovat. Následovně se zakrátí obrost na kosterních větvích tak, aby se větve nekřížily. Není nutné zastřihovat každou větvičku, ale jen ty co opravdu se kříží či v nejbližší době křížit budou. Stále držíme kosterní větve a terminál, to znamená, že pokud to jde, stále zastřihujeme hlavní prodlužovací výhony. Řez je minimální, ale řežeme z důvodů, abychom podpořili růst a strom neupadl do tzv. střídavé plodnosti. To dělá, když málo přirůstá a hodně plodí. Jeden rok zaplodí, ale nepřiroste, takže druhý rok pouze přirůstá a naopak neplodí. Další rok zase maximálně plodí a jde to pořád dokola. Řez donutí strom aspoň trochu přirůstat současně s plozením a tak může plodit a přirůstat zároveň každoročně. Ke konci středního věku odstraňujeme odplozené větve, to jsou obrostové 3 až 4 roky staré, zčernalé a silné větve. Jádroviny - jabloně a hrušně řežeme vždy v předjaří. Peckoviny řežeme po sklizni do 15. září a ty co plodí ještě později, upravujeme řezem až v předjaří. Broskvoně řežeme v předjaří téměř vždy, když už mají nalité pupeny. Ořešáky neřežeme, ale pokud z nějakého důvodu musíme, hodí se k tomu měsíc srpen. Jinak ořešáky prožívají svůj "řez" v podstatě klácením plodů. Při klácení se omlátí špičky nejmladších větviček a "řez" byl svým způsobem proveden. Proto i mladé ořešáčky až naberou sílu a mají už nějakou slušnou korunku začneme oklepávat bidlem i když ještě nezaplodily právě z důvodu řezu. Ačkoliv za normálních okolností je vhodné se i k ovocným dřevinám chovat slušně, v případě ořešáků platí přísloví "škoda rány, která padne vedle", ale u mladých stromečků samozřejmě decentně a nerozlámat jim korunky.

Zmlazovací řez ovocných dřevin

Tento řez se používá ve stáří stromu a následuje po udržovacím řezu. Cílem tohoto řezu je prodloužení věku stromu a jeho návrat do plodnosti. Provádí se, když listy a ovoce stromu zdrobňuje, větve hodně prosychají a odspodu vyholují. Větve se hluboko seřežou, ale ne všechny najednou. Je lepší to dělat po částech. Odstraní se tím část staré koruny a na pahýlu po staré kosterní větvi se z vlku zapěstuje nová a nebo se přeroubuje na jinou modernější a výnosnější odrůdu. Automaticky se tím sníží výnos, protože musí narůst "nová koruna". V produkčních sadech většinou seřežou na krátké pahýly téměř všechny kosterní větve kromě dvou spodních, které nechají jako tzv. tažně. Osobně volím pro strom jemnější a méně stresující způsob, což je odstraňování starých větví postupně a postupně jak dorůstají nové kosterní větve tak není pro strom ztráta těch starých tak stresující. Jinak pokud nemáme potřebu stromy držet za každou cenu ve vysoké plodnosti, zvláště nejedná-li se o stromy produkční, ale o vzácné či stromy, ke kterým máme nějaký bližší citový vztah (jabloň po babičce atd.) a tudíž nám jde přednostně o to, aby žily a byly zdravé, tak zde volíme mírnější variantu řezu. V podstatě se jedná o odstranění nemocných, poškozených větví a větví, co zahušťují korunu svým růstem dovnitř. Po odstranění těchto větví zkontrolujeme zbytek a je-li vzdušný a zdravý, můžeme sem tam zakrátit obrost jako u udržovacího řezu, abychom podpořili nový růst, ale jinak nechat strom být.

Dodatky

U starých hrušní je nutné vyříznutí někdy celých velkých větví z důvodu provzdušnění jejich sevřené pyramidální koruny. Třešně jsou velmi háklivé na řez a proto je skoro lepší staré třešně téměř neřezat. Snáší spíš vylomení větve než její uříznutí. Je nutné je řezat na čípek což znamená o kousek výš nad zamýšleným místem, protože kus větve od místa řezu vždy zaschne. Je důležité zejména větší rány poctivě zamazávat stromovým balzámem nebo štěpařským voskem. Řez se provádí po sklizni (hodně z toho teče míza). Višně mají ve stáří spíše převislou korunu a tak ji v tomto věku střiháme na vnitřní očko, abychom ji trochu pozvedli. Staré odrůdy jako Karešská, Záhorská a Mackova jsou vzpřímené odrůdy višní a ty vždy řezat jenom na vnější očko. Slivoně musíme mít dobře "vychované" pozdější řez díky velmi tvrdému dřevu je náročný. Takže ve stáří tyto stromy pouze prosvětlujeme a nezakracujeme žádný obrost a to ani v udržovacím řezu. Meruňky v udržovacím řezu rovněž pouze prosvětlujeme, jinak nezakracujeme. Broskvoně řežeme každý rok velmi hlubokým řezem. Necháváme jí 3 až 4 očka na novém obrostu. Jinak platí všechny zásady udržovacího řezu stejně až do konce života broskvoně. Mandloně oproti broskvoním vystačí s dobře provedeným výchovným řezem a pak se již jen prosvětluje koruna a odstraňují nemocné a poškozené větve. Jeřáby - všechny druhy se řežou prakticky jen když se jim kříží větve, jinak se po výchovném řezu prakticky neřeže. Keřové lísky, rybízy, angrešty i keřové formy slivoní (špendlíky) se pouze prosvětlují a odřezávají se jim staré vyplozené a nemocné větve u země. Maliník vystříháváme buď po sklizni či v předjaří, kdy odstraníme staré vyplozené či už mrtvé výhony. Ostružinám se vystřihuje odplozené dřevo a přebytečné jednoleté a slabé výhony. Kanadské borůvky se první dva roky po výsadbě řežou tak, že se jim ponechají jen silné vzpřímené výhony. Odstraní se i všechny kvetoucí větvičky. Je zapotřebí, aby rostliny vytvořily dostatečné množství silných výhonů. Odrůdy slaběji vzrůstné vyžadují hlubší řez než silně vzrůstné. Odstříháme všechny nemocné a poškozené větve, pak všechny slabé a převislé odplozené a nakonec vodorovné se zemí a ty úplně vzpřímeně rostoucí. Zbytek přečnívajících větví jen přiměřeně zakrátíme.

Na této jabloni je několik chyb. Jako hlavní je její patvar, nemá pravidelnou korunku a z toho vychází ohyzdně zkroucené kosterní větve. Navíc tento stromek pozbývá terminál. I kosterní větve mají mít pokračující hlavní výhon, něco jako kosterní terminál, tady byly kosterní větve brutálně zaříznuty a místo kosterní větve tam vznikl amputační pahýl. Téhle jablůňce se musí upravit kosterní větve tak, aby to byly kosterní větve a sloužily svému účelu. Zatím bych u ní nic víc nedělala, a nic víc po ní nežádala. Vzhledem k tomu, že letos už toho má dost, bych jen zastřihla větve mířící dovnitř koruny v té horní části. Počkat co vyrobí do příštího roku. Neřezat a nevyholovat automaticky všechen obrost a vlky – z nich se musí příští rok zkusit buď zavést náhradní kosterní terminály a nebo jednu větev vyříznout celou, a z vlka poblíž její pozice postupně zavést novou, pěknou rovnou kosterní větev a postupně ty kosterní větve "narovnat" nechat dál růst a obrůst obrostem. Vyholuje se jen dovnitř koruny a to směrem ven se zakrátí pokud tomu nevadí třeba spodnější větev. Vezme to několik let a řezat opatrně a po částech, aby nebyla stresovaná hlubokým řezem a neletěla do dřeva příliš.