Lupinus polyphyllus - vlčí bob mnoholistý - lupina mnoholistá
Autor: Ing. Jitka Jiříková
Lupina nebo-li vlčí bob je velice známá rostlina často používaná v zemědělství, v zahradnictví a roste i volně v přírodě. Ne každý však ví, že tato zelená přítelkyně z čeledi bobovité je nejen krásná, užitečná, ale též jedovatá. Takže po pořádku. Rostlina je původem ze severní Ameriky, ale zdomácněla a zplaněla téměř v celé Evropě, takže na ní lze běžně narazit. Její výška je ovlivněna výživností stanoviště. Běžně se dokáže pohybovat mezi 100 až 150 cm výšky, což není malá přehlédnutelná křehká kytička. Listy jsou sytě zelené, dlanitě zpeřené a složené z 13 až 15 lístků. Jednotlivé lístky jsou ze svrchní strany lysé, ze spodní jemně osrstěné. Známé květy se objevují na rostlině v červenci až srpnu, mají modravou až modrofialovou barvu (zahradnické kultivary jsou i bílé a růžové) a jsou složeny v cca 50 cm dlouhé řídké hroznovité květenství. Vzhledem k čeledi Fabaceae jsou jednotlivé kvítky motýlokvětého typu. Po odkvětu na rostlině dozrávají mnohosemenné chlupaté lusky, které mají doslova stříbrošedou srst. Tato rostlina si jako stanoviště ráda vybírá světlé mýtiny, paseky, louky a okraje křovin či lesů. Z půd upřednostňuje bohaté, humózní, propustné půdy a nesnáší vápník, takže by se dala jednoduše "vyštípat" z pastviny povápněním. Lupina jako taková má ovšem i mnoho výhod. Jako každý zástupce čeledi bobovité pomocí bakterií v kořenových hlízkách obohacuje půdu dusíkem. Proto je to jedna z nejoblíbenějších rostlin na zelené hnojení. Její krásné květy často dělají parádu v zahrádkách i parcích. Specielně přešlechtěné odrůdy s nízkým množstvím alkaloidů se používají jako krmivo pro dobytek a lesní zvěř. V nouzi se upravená semena používala jako náhražka kávy a obsahuje přadná vlákna jako například juta.
Přes to vše v divoké či zplanělé verzi je schopná tato rostlina celkem účinně trávit kohokoliv. Smrtelná dávka pro ovci je 100 g semene. Ovšem smrtelnost může způsobit jakémukoliv živočišnému druhu včetně člověka. Za jedovatost jsou zodpovědné alkaloidy lupinidin, lupanin a lupinin, z aminokyselin například lathyrin či glykosidy albin, anagyrin, multiflorin, lupinid a další. Jejich výskyt je nejvyšší v semenech i když jsou v celé rostlině. Konkrétně alkaloidy mají na svědomí silné poškození jater až jejich nekrotické změny. Dochází k poškození i srdce a ledvin a k velkým škodám na nervovém systému. Příznakem otrav lupinou je slinění a klasická nevolnost provázená zvracením. Stupňující příznaky jsou neklid, křeče, obtížné polykání s následnými poruchami srdečního rytmu. Nejzávažnější stádia jsou smrtelná a provází je ochrnutí dýchacích svalů a udušení oběti bohužel za plného vědomí. Celkově jsou prognózy otravy vlčím bobem velmi nepříznivé a proto je není radno podceňovat. Za zmínku rovněž stojí to, že sušením či silážováním jedovatost rostliny nemizí.
Jako bezpečná a jedlá se projevila lupina bílá, která se liší barvou květu i tvarem a barvou semen a je právě onou verzí vlčího bobu, která je využívána ke krmným a potravinářským účelům. Obsah jedu je v ní snížen na minimum.
Pokud tedy vlastníme pozemek porostlý touto krasavicí, jediná možnost jeho využití k pastvě či na seno je odstraněním těchto rostlin. K tomu by nám mělo stačit pravidelné sekání a nenechání dozrání semen a zvýšení pH vápněním. Po těchto agrotechnických zásazích by měla tato velmi ozdobná rostlina z porostu během několika málo let zmizet.
